4 denní podzimní přechod Nízkých Tater

Dálkový přechod Nízkých Tater z Telgártu do Donoval

Nástupní místo

Z Prahy se dopravuji nočním lůžkovým vlakem do Popradu a odtud se ještě přesouvám autobusem (45 minut jízdy) do obce Telgárt, která je výchozím bodem trasy ve směru z východu na západ. Kdo chce absolvovat přechod opačným směrem, může začít v obci Donovaly, která je zase dostupná autobusem z Ružomberoka.
 

Popis treku

1. den

Po příjezdu do Telgártu si v místní COOP prodejně nakoupím něco malého k snídani a vodu na cestu. Před prodejnou se potkávám se Slovákem Rosťou, který se rovněž chystá do hor a se kterým později absolvuji dva dny přechodu. Kolem půl deváté vyrážím za slunečného počasí nahoru a čeká mě poměrně strmý výstup na hřeben. Kousek za obcí již vstupuji do lesa a krajina i počasí se během výstupu mění.

Nejdříve stoupám ve stínu smrkových stromů a poměrně zarostlou stezkou a následně procházím rozkvetlou lesní loukou, kde poprvé narazím na zdroj pitné vody díky pramenu Zubrovice. Nakonec se dostávám na náhorní planinu, po které vystoupám na první významný vrchol Kráľovu hoľu 1 948 m n. m., což je nejvyšší bod celé východní části Nízkých Tater a prameniště několika významných slovenských řek. Jeho dominantou je televizní vysílač a je dokonce přístupný i po asfaltové cestě, a tak zároveň se mnou se na vrchol dostává i parta elektrokolařů.

Z Kráľove hoľe pokračuji po hřebeni, střídavě po trávě a balvanech, přes další lysé vrcholy Stredná hoľa 1 976 m n. m., Orlová 1 840 m n. m. a Bartková 1 790 m n. m. Během toho si dopřávám hezké výhledy na obě strany údolí - protější kopce Muránské planiny (na jihu) i obrysy Západních a Vysokých Tater (na severu). Od památníku rodiny Bartko začíná stezka prudce klesat opět do lesa až do Ždiarského sedla 1 473 m n. m. a k vrchu Andrejcová 1 520 m n. m.

Po 16 kilometrech od startu konečně přicházím k útulně Andrejcová, kde si na hodinu odpočinu, občerstvím se točeným pivem a polévkou a dokonce i dobiji mobil. Během zbývajících 7 kilometrů dnešního dne mě čekají ještě výstupy na Heľpianský vrch 1 596 m n. m. a Veľkou Vápenicu 1 692 m n. m., které odděluje sedlo Priehybka. Cestou se občerstvuji malinami a borůvkami, ale zároveň se musím neustále dívat pod nohy a dávat si pozor na zmije, které se často vyhřívají na kamenech přímo na stezce.

Po táhlém sestupu směrem do sedla Priehyba konečně přicházím k chatce (stojící 400 m mimo stezku), kde potkávám Rosťu a oba zde složíme hlavu. Chata je sice dlouhodobě zamčená, ale zastřešená veranda s piknikovým stolem je pro přespání ve spacáku dostačující. Tento názor však během noci měním, neboť mě několikrát za noc budí řev medvěda z přilehlého lesa. Naštěstí zůstává jen u toho.

2. den

Kvůli zážitku z předešlé noci se ráno raději rychle sbalíme a rozhodneme se nasnídat až pod přístřeškem přímo v sedle Priehyba o pár set metrů dále. Potkáváme zde dobrodružný holandsko-švýcarský pár se psem, kteří zde stanovali, a během vzájemné konverzace zjišťuji, že podnikají dlouhou cestu na kolech z Finska až do Řecka. K umytí nádobí po snídani a doplnění vody na cestu dobře poslouží nedaleký "vodopád". Na další pramen totiž narazíme až po 13 kilometrech těsně před Ramžou.

Ze sedla Priehyba zákonitě musíme vystoupat po lesní cestě nahoru, konkrétně na vrch Kolesárová (1508 m), a opět se můžeme občerstvit spoustu malin. Cesta dále vede divokou krajinou střídavě lesem a loukou přes Oravcovou 1 544 m n. m. až na vrchol Zadné hoľe 1 620 m n. m., který se již tyčí nad hranicí lesa a kde se nám otevírá první pořádný kruhový výhled. Odtud pak opět klesáme po svahu až k útulně Ramža, kde si na chvíli odpočineme a dáme si něco k snědku.

Zde se setkáváme s jedním místním horalem, který se rozhodl zde přespat, avšak na samotné stezce po celý den nepotkáme jedinou živou duši (naštěstí ani tu medvědí), což jen dokresluje celkovou divokost této etapy. Z Ramžy nám nakonec zbývá dojít asi 7 kilometrů s jedním nenáročným stoupáním na Jánov grúň 1 387 m n. m. a závěrečným klesáním až do průsmyku Čertovica.

Dvoukilometrové klesání začíná v Sedle za Lenivou, kde lze nouzově přenocovat v nové malé útulně Terezka, ovšem my jsme již měli předem domluvené přespání přímo v Čertovici u jednoho staršího pána v jeho chatě. Teplá sprcha a postel nám přichází vhod, stejně jako teplá večeře a točené pivo v místním motorestu. Čertovica 1 232 m n. m. je jediné sedlo v Nízkých Tatrách, kterým prochází silnice I. třídy, a spojuje Liptov s Horehroním.
 

3. den

Dnes nás čeká nejdelší a nejnáročnější etapa s plánovaným cílem na útulně Ďurková. Na začátku musíme opět vystoupat ze sedla nahoru na hřeben a během úvodních 2 km vystoupáme o 350 výškových metrů z lesa až na vrcholy Rovienky a Lajštroch (oba 1602 m). Mlhu po nočním dešti necháváme za sebou v údolí a na hřebeni s hustým kosodřevinovým porostem se na nás již usmívá sluníčko.

Kromě něj nás tak hřejí i úžasné pohledy na inverzi pod námi a z ní vystupující vrcholy Královohoľských Tater. Od Kumštového sedla dále stoupáme po travnatých kopcích až pod vrchol Králičky a po osmi kilometrech od startu konečně přicházíme do Ďumbierského sedla 1 728 m n. m. na Chatu generála M. R. Štefánika. Od rána cestou opět nikoho nepotkáváme, jen tři sběrače borůvek na závěr na úbočí kopce. Štefánikova chata je nejdéle provozovanou vysokohorskou chatou v Nízkých Tatrách a samozřejmě se zde zastavíme, doplníme zásoby pitné vody a koupíme něco k snědku.

Zde již potkáváme první jednodenní turisty, kteří tudy prochází cestou na Ďumbier a Chopok. A tam pokračujeme i my. Cesta k nejvyšší hoře Nízkých Tater traverzuje po jejím jižním úbočí a vede převážně po velkých balvanech, proto je třeba se neustále dívat pod sebe, kam člověk šlape. Po dvou kilometrech se dostáváme do Krúpova sedla k odbočce na Ďumbier, odložíme zde naše těžké batohy a poslední kilometr k vrcholu dojdeme na lehko.

Již v sedle se však drží mračna, a tak je tento krátký nenáročný výstupový úsek motivován jen touhou zdolat nejvyšší bod Nízkých Tater 2 045 m n. m. a nikoliv vrcholovými výhledy do okolí. Z Ďumbiera pokračujeme další 4 kilometry přes Demänovské sedlo 1 763 m n. m. až k Chopoku. Ten je z obou stran údolí snadno dostupný lanovkami, a tak zde nezvykle narazíme již na velké množství turistů. I my si uděláme krátkou občerstvovací zastávku v Kamenné chatě pod Chopkom a posléze se vydáváme na dnešní poslední úsek cesty.

Navzdory chmurné předpovědi od rána neprší, a tak můžeme dojít posledních 11 km, vedoucích převážně po hřebeni, až do útulny Ďurková. Za vrcholem Dereše 2 004 m n. m. nadobro opouštíme dvoutisícovou nadmořskou výšku, ovšem za opět slunečného počasí se nám celou dobu naskýtají úžasné výhledy do obou stran hlubokých ledovcových údolí. Na severní straně pak pod vrcholky Vysokých Tater nelze přehlédnout největší vodní nádrž na Slovensku Liptovskou Maru s přilehlým městem Liptovský Mikuláš, který je centrem historického regionu Liptov.

Postupně procházíme ostrým hřebenem se strmými svahy přes vrcholy Poľana (1890 m) a Kotliská (1937 m) až na rozložitý Chabenec (1955 m). Za ním již prudce klesáme dolů až k cílové útulně v nadmořské výšce 1620 m. Útulňa Ďurková pod Chabencom je celoročně otevřená, má své správce a nabízí přespání na palandách ve vlastním spacáku, zdroj pitné vody a rovněž i teplé občerstvení.
 

4. den

Ráno si vychutnávám snídani na verandě chaty s výhledem do údolí, zatímco nad protějšími kopečky pomalu vychází sluníčko. Dnešní den už putuji opět sám, nicméně v protisměru potkávám zatím největší počet turistů na celé trase (nepočítám-li přelidněný Chopok). Hned od chaty mě čeká krátký výšlap na vrchol Ďurková 1 750 m n. m., kde se chvíli zdržím.

Pohledy do údolí Liptova kompletně zahaleného bílými mračny, z něhož jako ostrůvky vystupují vrcholky místních hor, mě zcela pohltí a nabije energií na příští kilometry. Tento úžasný výhled mě provází ještě zhruba dvě hodiny cestou přes vrcholy Zámostská hoľa 1 612 m n. m. a Latiborská hoľa 1 648 m n. m., než se stezka začne stáčet na jihozápad. Přesto však stále vede po holém hřebeni oscilujícím ve výšce od 1 500 do 1 750 m n. m., přes další sedla a vrcholy jako jsou Košarisko (1693 m), Velká Chochuľa 1 753 m n. m. či Prašivá 1 675 m n. m.

Výhledy do okolí jsou stále úžasné, absence stínu má však za následek můj spálený krk a obličej. Hned za Prašivou hřebenová stezka prudce klesá dolů kamenitým terénem o více než 500 výškových metrů do Hiadeľského sedla 1 100 m n. m. Zde se nachází krásná dřevěná útulna zhruba pro 15 lidí. Nikoho zde sice nepotkávám, ale po 18 km si mohu konečně odpočinout, doplnit vodu z pramene a najíst se ze svých tenčících se zásob.

Ze sedla pokračuji dále na západ a čeká mě krátký ale poměrně prudký výstup po hlíně javorovým lesem na Kozí chrbát 1 330 m n. m. Tím jsem již oficiálně opustil pohoří Nízké Tatry a dostávám se na nejvyšší vrchol Starohorských vrchů. Při následném sestupu do sedla se mi otevírá další krásný výhled na krajinu přede mnou a také na první domky Donoval. Pokračuji travnatou planinou na poslední vrchol dnešního dne Kečku 1 225 m n. m. a kousek za ní již přicházím do sedla ke stejnojmenné útulně, kde hodlám složit hlavu.
 

5. den

Vycházím již v 7 hodin ráno, abych co nejdřív dorazil zbývajících 5 kilometrů. Po krátkém výstupu ze sedla definitivně opouštím národní park Nízké Tatry a dále postupně klesám po kamenité lesní cestě až do osady Polianka. Zde se již dostávám na asfaltovou silnici a zakrátko i do centra Donoval, kde nastupuji do autobusu směrem Ružomberok.
 

Náročnost

Celý téměř 100 kilometrový přechod, který je součástí červené dálkové stezky Cesta hrdinů SNP, zahrnuje celkové stoupání (a klesání) 5 000 výškových metrů.

Z důvodu některých prudkých pasáží vřele doporučuji trekové hole (především za mokra), lze je však bez problému absolvovat bez jakýchkoli jistících prvků. Cesta vede převážně po lesních cestách, ve vyšších nadmořských výškách v okolí Ďumbiera a Chopoku po kamenech.
 

Dostupnost vody

Vodních zdrojů (pramenů) je po cestě poměrně dost, vždy mi stačilo mít s sebou maximálně 1,5 litru vody, kterou jsem průběžně doplňoval. Zdroje pitné přírodní vody lze najít také u všech útulen, kde se přespává.
 

Možnosti přespání

1. Den

Noc přespání v sedle Priehyba na verandě zamčeného srubu, alternativně lze přespat pod nedalekým turistickým přístřeškem nebo pod stanem, zdroj pitné vody.
 

2. Den

Noc přespání v sedle Čertovica v soukromí (€ 15), alternativně lze přespat v místním domku horské služby (€ 20), u nějž je povoleno i stanovat, nebo v útulně Terezka pár kilometrů před sedlem.
 

3. Den

noc přespání v útulně Ďurková pod Chabencem (€ 10), vedle ní lze stanovat (€ 2), má správce, zdroj pitné vody i teplé občerstvení.
 

4. Den

Noc přespání v útulně pod Kečkou - zdarma, stanovat zde nelze, pramen pitné vody v době návštěvy vyschlý, má svého správce, lze zakoupit občerstvení

Alternativně lze dále přespat v útulně Andrejcová (uvnitř € 10, stan zdarma, správce, pitná voda, dobití přes USB), v útulně Ramža (zdarma, bez správce, pramen pitné vody), na chatě gen. M. R. Štefánika v Ďumbierském sedle (noclehárna € 35, restaurace), na Kamenné chatě pod Chopkom (noclehárna € 40, restaurace, stanovat u obou chat není možné), nebo v útulně v Hiadeľském sedle (zdarma, bez správce, zdroj pitné vody).
 

Vrcholy

Každá z etap tohoto dálkového treku vede po hřebeni Nízkých Tater a přes několik jejích významných vrcholů, ze kterých jsou úžasné výhledy do obou stran údolí (do oblastí Horehroní na jihu a Liptova na severu) i na protější Vysoké a Západní Tatry.

Nejlepší výhledy jsou z nejvyšších vrcholů Ďumbiera a Chopoku, dále z Kráľovy hoľe, Zadné hoľe, Chabence, Ďurkové, Veľké Chochuľe a spousty dalších.
 

Nebezpečí

Nebezpečí mohou představovat medvědi v lesích (člověk se s ním však setká jen zcela výjimečně), příp. zmije vyhřívající se na kamenech. Nebezpečí pádu nehrozí, žádné exponované úseky s jistícími prvky zde nejsou.
 

Jídlo

Možnost koupě teplého občerstvení nabízí útulny Andrejcová a Ďurková, na chatách gen. M. R. Štefánika a pod Chopkom a také v sedle Čertovica jsou restaurace (na Kamenné chatě pod Chopkom a v motorestu v Čertovici lze navíc platit i kartou), jinak je třeba se spolehnout na vlastní zásoby (vodu lze průběžně doplňovat z pramenů).
 

Zajímavosti

Celá trasa od Telgártu po útulnu pod Kečkou vede národním parkem Nízké Tatry (proto lze stanovat jen na konkrétních místech a nelze chodit mimo vyznačené stezky) a je součástí červené dálkové stezky Cesta hrdinů SNP (Slovenského národního povstání), lze ji samozřejmě absolvovat oběma směry.