NaTreku.cz

Trek s nejlepšími ferratami v Sextenských Dolomitech

Pohoří, oblast / Stát

Dolomity / Itálie

Roční období

Podzim

28. 09. - 30. 09. 2016

Náročnost

3 / 5

více o obtížnostech

Převýšení

↑ 2615 m

↓ 3179 m

Délka

24.3 km

3 dny

Nadmořská výška

max. 2744 m n.m.

min. 1357 m n.m.

Výškový profil trasy

Nastoupané metry: 2615 m
Sklesané metry: 3179 m

Užitečné informace

  1. Přijeli jsme kolem půlnoci 28.9 a dospali noc na parkovišti. Vyvezli jsme se lanovkou k chatě Rudi a od ní začali naše putování po cestě Alpinisteig. Cíl prvního dne byla chata Pian di Cengia.
  2. Druhý den jsme absolvovali přechod masívu Monte Paterno včetně výstupu na vrchol a došli k chatě Locatelli kde jsme přespali
  3. Třetí den jsme sestoupili od chaty Locatelli dolů do údolí Fiscalina a zpět k autu.

Užitečné informace

  1. Přijeli jsme kolem půlnoci 28.9 a dospali noc na parkovišti. Vyvezli jsme se lanovkou k chatě Rudi a od ní začali naše putování po cestě Alpinisteig. Cíl prvního dne byla chata Pian di Cengia.
  2. Druhý den jsme absolvovali přechod masívu Monte Paterno včetně výstupu na vrchol a došli k chatě Locatelli kde jsme přespali
  3. Třetí den jsme sestoupili od chaty Locatelli dolů do údolí Fiscalina a zpět k autu.

Další treky v pohoří Dolomity

Itálie
Podzim 2015

Okružní trek u vodopádů v parku Fanes Sennes Braies v Dolomitech

Obtížnost: 2 / 5
Délka: 3 dny
Itálie
Léto 2008

Okružní trek s ferratou kolem hory Monte Paterno

Obtížnost: B
Délka: 6 hodin
Itálie
Léto 2008

Pohodový trek na horu Nuvolau v Dolomitech

Obtížnost: 1 / 5
Délka: 5 hodin

Všechny treky v pohoří Dolomity

Okruh Sextenskými Dolomity s výstupem na Monte Paterno a ferratami Alpinisteig, Percorso delle Forcelle a Innerkofler

Nástupní místo

Auto jsme zaparkovali v Bad Moos u dolní stanice lanovky k chatě Rudi. V době naší návštěvy bylo parkoviště zdarma. Další varianta je zajet autem asi o tři kilometry dál na parking do údolí Fiscalina. Tam jsme při naší další návštěvě platili za tři dny 20 euro.
 

Popis treku

1. den

Tato trasa zde popsaná, je kombinací více treků které jsme během let absolvovali. Nemá význam popisovat každý trek zvlášť, proto jsem zkombinoval trek, který dle mého názoru je tím nejlepším který jsem absolvoval za roky, které do Sextenských Dolomitů jezdím.

Trek jsme začali ve vesničce Bad Moss, kde jsme si první den ráno koupili lístky na lanovku a vyvezli se nahoru k chatě Rudi 1 950 m n. m. Od chaty jsme pak pokračovali po chodníku č. 100 a pak dále po chodníku č.104 až do sedla Undici, kde začíná samotna ferrata Alpinisteig.

Trasa vede nejdřív po pohodlném chodníku (foto) až dojdete pod stěnu Torre Undici. Tady začíná nejzajímavější a nejkrásnější úsek Alpinisteig. Stezku vysekali vojáci během první světové války a používali ji jako zásobovací trasu. Z protějšího svahu vidíme v podstatě skoro celou skalní polici a Vám z tohoto místa připadá, že tohle přece nebude možné projít (foto). Rampa má délku necelý kilometr a široká je místy ani ne půl metru.

Když dorazíte na samotný začátek skalní police tak už to tak zle nevypadá. Po celé délce je nataženo lano. Když jsme tady byli poprvé, tak jsme se vázali na feratové úvazky, ale pro zkušeného turistu není úvazek třeba. To platí samozřejmě v případě ideálních klimatických podmínek. Za mokra nebo sněhu je jištění velice vhodné.

Přilba je samozřejmostí za každých podmínek. Procházíte kolmou stěnou ze které občas spadne nějaký ten kámen a stezka je navíc místy doslova zasekaná do skály. Sem tam je nutné jít po čtyřech a v tomto případě budete za helmu rádi. Pokud trpíte závratěmi, tak se na tuto cestu nevydávejte. Po projití tohoto úseku už vidíme sedlo Giralba 2 431 m n. m., do kterého máme namířeno.

Po pár set metrech uvidíme asi sto výškových metrů pod sebou chatu Zsigmondy, nad kterou je silný pramen. V každém případě je dobré těch pár metrů sejít dolů vodu doplnit. Po vystoupání suťoviskem do sedla Giralba pokračujeme pohodlným a širokým chodníkem směrem k chatě Pian di Cengia 2 528 m n. m., kde končíme první den cesty.

Přespat se dá nad chatou, kde si najdete rovnější plácek anebo když už je po sezóně, tak jsme přespali na dřevěné terase přímo u chaty (foto). Kousek po chatou je pramen vody.
 

2. den

Druhý den míříme k Monte Paternu. V sedle Pian di Cengia je možnost odbočit na pohodlný chodník č.101, který vede pod skalami Monte Paterna - pokud nechcete lézt po ferratách Paterna. My jsme pokračovali dále nejprve chodníkem a dál už pak začíná via ferrata Percorso delle Forcelle v masívu Monte Paterno. Prostupujete po skalních policích a rampách, lezete na skalní stěny a věžičky, je to nahoru dolů, ale nebojte se, výšku nijak neztratíte (foto).

Asi po dvou hodinách dojdeme ke křižovatce ferrat. Zleva vede ferrata která začíná v sedle Lavaredo. Tu jsme taky už v minulosti několikrát šli - podrobně si ji můžete pročíst v tomto treku.

My budeme pokračovat rovně kolmou skálou přímo na vrchol Paterna. Batohy jsme si nechali v jedné ze štol - přeci jen to jde o dost snáze než s batohem na zádech. Po překonání první stěnky se ferrata rozdvojuje a je v podstatě jedno, kterou variantu si vybereme.

Mně přišla pravá větev pro výstup vhodnější a levá pro sestup ale záleží na vkusu každého turisty. Vrcholová část feraty na Paterno není nijak dlouhá. Je to ze sedla, kde jsme nechali batohy asi 200 výškových metrů. Asi po půl hodině jsme na vrcholu. Samotný vrchol Monte Paterna 2 744 m n. m. je skvělým rozhledovým bodem. Speciálně pohled na zuby Tre Cime je fantastický ale vidíme i podstatnou část Sextenských Dolomitů a na jihu zubatý hřeben Marmarole.

Po sestupu do sedla pokračujeme směrem dolů po feratě Innerkofler k chatě Locatelli. Ani tento úsek není nijak zvlášť náročný ale zase platí, záleží na podmínkách. Za mokra je to nebezpečné v případě sněhu je to na hraně průchodnosti. Po sestupu skalním žebrem slezeme k ústí tunelu, opět vybudovaném během války. Bez čelovky nebo baterky je tunel neschůdný.

Kdo nechce jít tunelem, může před ním odbočit doprava a slézt po stěnce na vrchol suťového pole a chodníčkem sejít na cestu 101 mezi sedlem Cengia a chatou Locatelli. Tunel je dlouhý asi půl kilometru a občas jsou v něm vytesány střílny a štoly kterými proniká denní světlo, jinak je v tunelu tma. Místy je tunel dost nízký, proto přilbu rozhodně nesundáváme a během průchodu celkem dost klesá dolů po schodech, proto je třeba postupovat opatrně.

Po východu z tunelu už je to k chatě Locatelli 2 405 m n. m. jen kousek po chodníku. Tady jsme ukončili druhý den. U chaty je dost lidí i mimo sezónu pokud je hezké počasí. Proto jsme počkali až odejdou poslední turisté a ustlali si na kryté terasy přímo u chaty. Asi třicet metrů od chaty je samostatná budova která slouží jako winteraum, ten jsme ale nevyužili.
 

3. den

Třetí den ráno jsme se po povinném focení sluncem nasvícených Tre Cime zbalili a vyrazili po chodníku č.102 dolů do údolí Fiscalinna a asi po třech hodinách sestupu dorazili k autu. Tím jsme ukončili náš trek v Sextenských Dolomitech.
 

Náročnost

Trek je kombinací turistických chodníků a via ferrat. Kombinovali jsme jej tak, abychom viděli to podstatné a nejkrásnější, co můžou Sextenské Dolomity nabídnout. Turista zvyklý pohybovat se v exponovanějších pasážích si tyto úseky užije měrou vrchovatou. Samozřejmostí je odolnost proti závratím. V závislosti na podmínkách lze tento podnik charakterizovat jako středně těžký až po těžký v případě sněhové pokrývky. V případě sněhu nebo ledu bez maček neschůdné.
 

Dostupnost vody

Voda je ve vyšších polohách problém hlavně v létě a pozdním létě. V sezoně se dá koupit na chatách Zsigmondy -rif. Comici, na chatě Pian di Cengia, a na chatě Locatelli (Drei Zinnen hütte). Čisté a vydatné prameny jsou nad chatou Zsigmondy a pár metrů vedle chaty Pian di Cengia. U chaty Locatelli je vody dost ale tam jsme ji už filtrovali, přece jen se tam v létě pase dobytek a voda může být znečištěná.

 

Možnosti přespání

Přespat se jednu noc dá prakticky kdekoliv kde najdete rovný plácek. Nás jednou zastihla tma přímo na Alpinisteigu a tak jsme museli přespat přímo na chodníku.

Samozřejmě možnosti přespání jsou na chatách které jsou na trase, ale ty jsou během sezóny přeplněné. Není problém popolést kousek mimo chaty, najít si rovný plácek a přespat pod stanem. My používáme tarpy od firmy Jurek, jsou podstatně lehčí než stany a po většinu roku stačí jako ochrana před rozmary počasí. V Dolomitech už jsme ve volné přírodě naspali mnoho nocí a nikdy se nám nestalo, že by nám někdo dělal problémy. Samozřejmost je opustit místo tak, aby nikdo nepoznal že jste tam byli.
 

Vrcholy

V případě Alpinisteigu je samotná cesta cílem. Fantasticky vedená v nádherném prostředí těžko hledá konkurenci. Monte Paterno už je vrchol jak se patří. Od pohledu od chaty Locatelli vypadá jako hrot, na který cesty nevedou, ale výstup na horu není nijak složitý. Výhled shora je fantastický především na zuby Tre Cime. Z vrcholu Monte Paterno  ale vidíme i podstatnou část Sextenských Dolomitů a další vrcholy. Na jihu je to hlavně hřeben Marmarole.
 

Nebezpečí

Nebezpečí hrozí hlavně v případě mokra. V případě sněhu je Alpinisteig bez maček neschůdný, to samé platí pro Monte Paterno. Přilba je v těchto exponovanějších úsecích nutná. Samozřejmost je odolnost proti závratím.
 

Vybavení

Pro tento trek je nutné klasické vybavení na jištěné cesty - ferratový set s brzdou, přilba. Dobré jsou cyklistické rukavice, které ochrání ruce od odření o skály nebo ocelová lana. Určitě je nutná čelovka do štol. Pro spaní mimo chaty samozřejmě kvalitní spacák, karimatka.
 

Jídlo

My jsme po dobu co chodíme do hor už vyzkoušeli k jídlu kde co. Po letech zkoušení nakonec bereme např. ovesné kašičky z Lidlu, ve zdravých výživách se dají koupit výborné instantní polévky, nic to neváží a najíte se celkem dobře. Zkoušeli jsme i dehydrovanou stravu ale ta mi moc nechutnala. Jinak klasické proteinové tyčinky, čokolády a vždycky aspoň jedno pivo v plechu. Použité plechovky si samozřejmě vždy bereme zpět do civilizace
 

Zajímavosti

V celé oblasti Sextenských Dolomitů najdeme tolik zajímavých míst že by to vydalo na několik samostatných reportáží. Na celém území se urputně bojovalo během první světové války a pozůstatky jsou dodnes patrné a ještě dlouhou dobu budou. My jsme třeba našli náboje, není vzácností najít úlomky kostí po obětech bojů.
Pokud můžu tak Vám doporučím knížku od pana Milana Čepelky: Fronta v Dolomitech 1915-1917. Je to velice poutavě napsáno a pro mně osobně se tato knížka stala nejlepším průvodcem po těchto nádherných horách.
 

Tip na výlet

Dolomity jsou rájem pro milovníky jištěných cest. Dvě skvělé ferraty projité v jednom dni naleznete i s popisem na dalším treku našeho webu - Ferraty Marino Bianchi a Ivano Dibona v masivu Monte Cristallo
 

Vloženo: 09. 05. 2018
Autor:
Petr Lyčka
Profil autora