Pětidenní přechod pohoří Serra de Tramuntana na Mallorce

Trek po trase GR 221 v pohoří Serra de Tramuntana

Nástupní místo

Celá stezka pohořím Serra de Tramuntana označená GR 221 je oficiálně rozdělena na 8 etap, přičemž my se z časových důvodů napojujeme až v půlce třetí etapy. Trek tak začínáme ve vesnici Valldemossa, kam se dopravíme pohodlně autobusem č. 203 z Palmy.
 

Popis treku

1. den

Za půl hodiny dojedeme autobusem z Palmy do hezké vesničky Valldemossa, kde již potkáváme spoustu turistů i hikerů, kteří tudy prochází nebo teprve začínají svou pouť jako my. I navzdory velkému počtu turistů je Valldemossa se svými starými kamennými uličkami s malebnými průčelími domů příjemná vesnice v horách, které dominuje kartuziánský klášter Real Cartuja. Projdeme se alespoň po malé přilehlé klášterní zahradě a odtud si to ještě zamíříme na malou vyhlídku nad městem u větrného mlýna Molí de la Beata.

Tím se již napojujeme přímo na stezku GR 221, která prochází centrem obce i po jejím okraji s honosnými vilami a posléze nás vede do lesa a začíná pomalu stoupat do kopců. Cestou překračujeme spoustu popadaných stromů po nedávné bouřce a s přibývajícími výškovými metry se rovněž dostáváme do mlhy. Cestou do další horské vesnice Deià je totiž nutné vystoupat do výšky přes 900 m n. m., kde nás stezka zavede k dvěma horským vrcholům Puig Gros (938 m) a Es Caragolí (944 m), a poté znovu sestoupit dolů. Hřebenová trasa mezi oběma vrcholy má nabízet hezké výhledy do okolí, ovšem kvůli mlze bohužel vidíme jen na pár metrů před sebe.

Při našem sestupu dolů už se naštěstí mlha postupně rozplynula a my se konečně můžeme pokochat prvním nádherným výhledem na moře, skalnaté pobřeží a malý poloostrov Punta de Sa Foradada. Ve dvou případech lehce sejdeme ze stezky a chvíli trvá, než opět najdeme správnou cestu. S pomocí offline aplikace mapy.cz však není problém se zorientovat. Tato etapa totiž ještě nemá oficiální značení a směrovky pro GR 221 zde stále ještě chybí. V jednom krkolomném úseku je rovněž nutné překonat lehce nebezpečný skalní převis, kde musíme s batohy postupovat pomalu a opatrně. Zbytek sestupu však již vede po zpevněné cestě lesem, byť by se zde určitě hodily turistické hole. Po páté hodině přicházíme do vesnice Deià a do naší ubytovny Can Boi.
 

2. den

Z chaty Can Boi projdeme celou vesnici Deià a za ní sestupujeme po kamenné stezce dolů, zatímco se kocháme výhledy na protější zelené kopce s malými osadami a farmářskými políčky. Stezka se pak stočí doprava na severovýchod, kde začíná lehce stoupat, pokračuje skrz malebné olivové háje a pomerančovníky a my si tentokrát můžeme dopřávat zase výhledy na moře. U jedné z vyhlídek před osadou Son Coll nás naláká nabídka čerstvého džusu, který nám za standardní cenu € 3 vymačká z pomerančů místní farmář, a my si během jeho popíjení dopřáváme výhled na malebnou zátoku Cala Deià s útesem.

Po příjemné pauze pokračujeme dále ve stínu stromů až ke křižovatce u kostelíka Capella de Castelló, kde se stezka rozděluje. Zatímco jedna trasa vede do města Sóller, druhá odbočuje na sever k chatě Muleta. Opět se díky vyhlídce a útulnému prostředí venkovní kavárny necháme zlákat ke krátkému odpočinku a vychutnáme si tu šálek kafé. Odtud pokračujeme právě severním směrem až na chatu Muleta, která stojí přímo nad oceánem na skalnatém útesu Cap Cros vedle stejnojmenného majáku. Jelikož sem dorazíme již hodinu po poledni, máme celé odpoledne na prohlídku nedalekého přístavního města Port de Sóller, umístěného v malé téměř kruhové zátoce pod horami, na které máme z útesu úžasný výhled.
 

3. den

Od chaty Muleta míříme směrem do města Sóller. Místo asfaltové cesty kolem vody volíme raději o trochu delší oficiální stezku lesem a ve stínu, ovšem zanedlouho už na nás vykukují domečky tohoto města, zasazeného v údolí pomerančovníkových a citroníkových hájů mezi horami a mořem. V samotném městě stojí za pozornost náměstí Plaça de la Constitució, které je obklopené tapas bary a dominuje mu kostel svatého Bartoloměje (Sant Bartomeu) ze 13. století.

Po obědě odtud pokračujeme směrem do Biniaraix na samotném okraji města, kde konečně vyměňujeme asfalt za typickou kamenitou stezku lesem. Ta první kilometry vede nádhernou soutěskou Barranc kolem teras porostlých citrusovníky a starých olivových hájů. Následně na nás čeká osmikilometrové stoupání po kamenitém chodníku o skoro 1000 výškových metrů až do sedla coll de l´Ofre (885 m), přičemž s přibývajícími metry se nám čím dál více otevírá výhled na oceán a město Sóller v údolí pod námi, zatímco ze dvou stran jsme obklopeni tisícovkovými vrcholy pohoří Tramuntana.

Ze sedla se nám pak za odměnu naskýtá v dáli již pohled na horské přehradní jezero Embassament de Cúber, ke kterému směřujeme. Po zhruba ještě hodinové cestě lesem a kolem četných stád ovcí a koz dojdeme konečně k jezeru, kde máme v plánu dnes přespat, neboť nejbližší chata Tossal Verds byla již dlouho dopředu obsazená. Naší první volbou je malá útulna s verandou Refugio de Cúber hned na začátku jezera, ovšem na místě bohužel zjišťujeme, že je zamčená a po chvilce nás odtud místní vyhání. Pokračujeme proto dále na druhý konec jezera, kde se nachází velké piknikové místo font des Noguer s mnoha lavičkami a stolky, kamennými ohništi, záchody a studánkou s pitnou vodou. Rozhodneme se proto přespat tady na jedné z laviček, byť na spaní venku nejsme vůbec vybaveni (máme s sebou jen lehký spacák pro spaní na chatách). Bohužel zjišťujeme, že vlezlá zima (5 stupňů Celsia v noci) a nepohodlná lavička nejsou kompatibilní s klidným spánkem.
 

4. den

Dvě hodiny po půlnoci, poté co se nám vůbec nepodaří kvůli zimě a nepohodlí usnout, se rozhodneme, že zkusíme jít dále přes noc. Nejdříve však ještě bez batohů podnikneme zahřívací hodinovou procházku kolem jezera Cúber. Měsíc v úplňku nám krásně svítí na cestu, přičemž osvětluje i hladinu jezera a okolní skály, takže bez problémů vidíme na cestu i bez světla. V kempu se potom sbalíme, nasadíme čelovky a vyrážíme i s batohy dále.

Od kempoviště font des Noguer jdeme po pěšině podél vodního kanálu, který důmyslným způsobem propojuje obě vodní nádrže Cúber a Gorg Blau. Zhruba po dvou kilometrech se nám najednou otevře dechberoucí výhled z výšky právě na jezero Gorg Blau. Odtud se však stezka již táhne temným lesem a po dalších dvou kilometrech u odbočky na Tossal Verds a pramene Font des Prat se pak začíná stoupat nahoru až pod vrchol Puig de Massanella (1364 m).

S nastupujícím svítáním se i navzdory únavě rozhodneme pro odbočku a výstup na tento vrchol. Schováme batohy do křoví u odbočky a na lehko šlapeme nejdříve do mírného kopce po kamenitém chodníku a následně šplháme i s pomocí svých rukou po skalním masívu na náhorní planinu s velkými balvany, přes které ještě musíme přeskákat. V tu dobu již ranní Slunce vystupuje zpoza mořské hladiny a nádherně osvětluje okolní kopce. Ze samotného vrcholu máme 360stupňový panoramatický výhled na celý ostrov ke všem jeho pobřežím.

Když sešplháme ze skály dolů, do chaty Son Amer nás stále čeká ještě několikakilometrové klesání, přičemž v sedle Coll des Prat nevědomky sejdeme ze stezky GR 221 a ocitáme se na jiné stezce (camí de ses cases de neu). Vzhledem k tomu, že vede ke stejnému cíli, už se nevracíme, ovšem zároveň trošku nadáváme na terén, který tvoří jen spousta velkých balvanů, div si nezvrtneme kotník. V poledne konečně přicházíme na chatu Son Amer, kde se hned ubytujeme a na chvíli si odpočineme v posteli.

Odpoledne na Velký pátek se jdeme podívat do kilometr vzdáleného poutního místa Lluc, kde stojí klášter zasvěcený Panně Marii. Na krásně upraveném prostranství před klášterem si pak konečně sedneme na oběd do tapas baru, kde ochutnávám místní specialitu Pa Amb Oli con sobrasada, tedy chleba natřený olivovým olejem a klobásou z mletého vepřového masa. Večeři už si pak dopřejeme na terase naší chaty se zahradou, z níž je skvělý výhled právě na Lluc a okolní kopce.
 

5. den

Čeká nás závěrečná etapa do města Pollença. Po krátkém výstupu, zakončeném vyhlídkou na Lluc, pak stezka již jen neustále klesá a trasa ve stínu dubových stromů v závětří hory Puig Tomir se oproti předchozím dnům stává poněkud fádnější. Po 10 kilometrech se napojujeme na asfaltovou cestu, která prochází již údolím téměř po rovině kolem různých malých osad a vilek s obrovskými zahradami s olivovníky a jinými stromy. Po asfaltu tak postupně dojdeme až do města Pollença, označovaného za kulturní metropoli severu, což se odráží i v počtu zde přítomných turistů.

Nejvýznamnější atrakcí ve městě je křížová cesta se 365 schody vedoucí ke kapli el Calvari. Místo toho se však během oběda rozhodneme, že na závěr vystoupáme ještě na blízký kopec puig de Maria, který se vypíná přímo nad městem ve výšce 330 m n. m. Cesta až téměř pod vrchol vede po asfaltové cestě, ze které se postupně otevírá pěkný výhled na město, a na samotném vrcholu stojí stejnojmenná kamenná svatyně, kterou okupují místní kozy. Vstup do jejích útrob je však zamčený a nenacházíme tu ani inzerovanou kavárnu, pouze místní omladina si zde dělá grilovací piknik. Pro lepší výhled, o který nám jde především, musíme projít pár desítek metrů mezi stromy, než se nám otevře krásný panoramatický pohled na pobřeží uzavřené dvěma poloostrovy, zátoku Pollença a rovněž na obrysy sousedního ostrova Menorca. Po sestupu dolů již nastupujeme do autobusu, kterým se necháme odvézt do nedalekého přístavního městečka Port de Pollença, na který jsme rovněž z vrchu koukali a kde máme dopředu zamluvený hotel na naši poslední noc.
 

Náročnost

Stezka GR 221 v nádherném pohoří Sierra de Tramuntana patří mezi méně náročné dálkové trasy. Prochází úžasně pestrou přírodní i kulturní krajinou, vede většinou po kamenitém povrchu, méně častěji po lesních cestách. Sem tam mi vadilo množství velkých balvanů, které se vyskytují na některých úsecích cesty, ovšem na trase přezdívané "stezka suchých kamenů" to člověk musí čekat. Na druhou stranu je značná její část pěkně upravená, což usnadňuje výstupy do kopců - především u prudkého stoupání do sedla coll de l´Ofre.
 

Dostupnost vody

Na vodu z přírodních zdrojů po cestě bych moc nespoléhal (především v letních měsících), proto doporučuji koupit vždy balenou ve vesnicích a městech po cestě. Jedinou vodu ze studánky jsem si načepoval ve font des Noguer u jezera Cúber.
 

Možnosti přespání

Jelikož se podél trasy GR 221 nachází horské chaty a nechce se mi připlácet za odbavené zavazadlo a tahat s sebou stan a karimatku, rozhodnu se pro přechod nalehko s přespáním v místních horských chatách (refugi), k čemuž potřebuji vzít s sebou jen lehký spacák. Chaty je však potřeba rezervovat a zaplatit dopředu, neboť v sezóně bývají většinou plně obsazené. Rezervuji proto chaty Can Boi ve vesnici Deia, Refugi de Muleta u Port de Sóller a Son Amer ve vesnici Lluc (každá stojí € 14, je možnost připlatit si za polopenzi). Původně plánovaná chata Tossal Verds na třetí noc byla bohužel již dva měsíce dopředu obsazená, ale alternativou je možnost přespání ve font des Noguer u jezera Cúber.
Spaní venku je na stezce GR 221 tolerováno a s třísezónním spacákem a karimatkou si hiker určitě vystačí.
 

Vrcholy

Výstup na Puig de Massanella (1364 m), třetí nejvyšší vrchol ostrov, která nabízí 360stupňový panoramatický výhled na celý ostrov ke všem jeho pobřežím. Dohlédneme jak k hlavnímu městu Palma na jihu ostrova, tak k cípu poloostrova Formentor na druhé straně. V západním směru vidíme přes údolí i nejvyšší horu ostrova a celého baleárského souostroví Puig Major, která je ještě o 100 metrů vyšší, ale používá se k vojenským účelům a turistům je nepřístupná.
 

Nebezpečí

Etapa mezi obcemi Valldemossa a Deia v době naší návštěvy ještě neměla oficiální značení a směrovky pro GR 221 zde stále ještě chyběly. Na začátku klesání směrem do obce Deia se člověk může na skaliskách lehce ztratit a v jednom krkolomném úseku je nutné překonat lehce nebezpečný nezajištěný skalní převis.
 

Jídlo

Jídlo lze zakoupit jak v horských chatách, tak ve vesnicích a městečkách po cestě (Valldemossa, Deia, Sóller, Lluc). U jezera Cúber se nachází piknikové místo font des Noguer, kde je možné si rozdělat oheň a grilovat.
 

Zajímavosti

Serra de Tramuntana se díky nádherné krajině, citlivě kombinující krásnou přírodu s výtvory lidské činnosti, stala součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Významné je poutní místo Lluc, kde stojí klášter zasvěcený Panně Marii. V něm se nachází soška černé Madony (La Moraneta), jejíž zjevení je opředeno mnoha mýty a legendami.

Obec Deia svou unikátní polohou mezi oceánem a horami vždy přitahovala spoustu celebrit a umělců, nachází se zde proto spousta uměleckých galerií a dobrých restaurací.

Kartuziánský klášter Real Cartuja ve vesnici Valldemossa postupně sloužil jako královské sídlo, útočiště mnichů a po nich zde pobýval např. skladatel Frédéric Chopin.