Putování po Forststeig Elbsandstein na německo-českém pomezí

5ti denní trek v oblasti Labských pískovců po trase Forststeig Elbsandstein

Nástupní místo

V Praze nastupujeme do rychlíku Berliner a již po dvou hodinách vystupujeme na nádraží v německém Bad Schandau. Většina lidí sice trek chodí z druhé strany (podle oficiálních stránek treku) a začínají tak na nádraží Schöna u Hřenska, ovšem my jsme se rozhodli pro opačnou variantu.
 

Popis treku

1. den

Již od břehu Labe v Bad Schandau začíná stezka (kompletně značená žlutou barvou) pomalu stoupat do kopce vstříc první stolové hoře Papstein (451 m). Přímo nahoře se nachází restaurace, kde je možné se občerstvit a zároveň se kochat parádním výhledem na zvrásněnou krajinu, které dominují další stolové hory v okolí. Dohlédnout však lze až na Drážďany, zatímco z druhé strany kopce vidíme např. na Děčínský Sněžník.

Sotva sejdeme po schodech dolů, přejdeme silnici a už opět stoupáme (a místy šplháme po zajištěných žebřících) na další stolovou horu. Jen o 3 metry nižší Gohrisch nabízí podobně úžasné výhledy, jen absence restaurace a její horší dostupnost znamenají, že už tu nenajdeme tolik jednodenních turistů, především z řad německých důchodců. Cestou dolů máme dokonce i my menší problémy, jak s našimi velkými batohy sešplhat po žebřících a především projít skrz úzké skalní štěrbiny.

Pod kopcem se lze rozhodnout, zda pokračovat po žluté značce a vystoupat ještě na Pfaffenstein, nebo jako já odbočit na stezku Muselweg a dojít až do Königsteinu (já zde potřeboval nakoupit zásoby jídla a vody, ale dá se zde navštívit i velká stejnojmenná skalní pevnost). Zásoby nakoupím na okraji města v obchodě Edeka a poté po značené cestě opět stoupám směrem do lesa, abych se tam v oblasti Quirl napojil na naši lesní stezku. Kolem páté hodiny přicházíme k prvnímu bivakovacímu místu na trase zvanému Quirl-Biwak.

Nachází se zde dvě piknikové lavičky, pět míst pro stany a WC. My si však jen krátce odpočineme a pokračujeme ještě 5 km do Nikolsdorf-Biwak, kde pro dnešní noc zakotvíme. Kromě jednoho Němce se stanem tu jsme jinak úplně sami, navíc tu je k dispozici i pitná voda z kohoutku. V době naší návštěvy tu stojí i téměř hotová velká dřevostavba, zřejmě budoucí restaurace. Postavíme tarp, uděláme si večeři, strážce si zkontroluje naše vyplněné trekingové lístky a než začne po setmění pršet, uleháme do spacáků.
 

2. den

Stezka nás po krátkém stoupání přivede nejdříve ke krásnému skalnímu divadlu a poté ke skalnímu labyrintu. Zde potkáváme dvě rodiny s dětmi, které se zde náramně vyblbnou, ale i my dospělí prozkoumáváme různá skrytá zákoutí a cestičky mezi skalami. Žlutá značka nás odsud odvede krátkou odbočkou na Bernhardstein k prvnímu dnešnímu výhledu do okolní krajiny a poté se line kolem vesnice Bielatal dále na jihovýchod.

Na lavičce s výhledem na louku a vesnici za ní si dáme pauzu na oběd a pokračujeme dále do lesa, kde neustále zastavujeme, abychom ochutnali také místní borůvky. Následně nás čekají výstupy na další tři čtyřsetmetrové skalní vyhlídky - z Lampertssteinu, Spitzsteinu a Katzsteinu se kocháme, byť za lehkého deště, výhledem na saské stolové hory, kde jsme byli včera, a celou oblast Labských pískovců. O kousek dále pak lze ještě po žebříku vystoupat na několik metrů vysoký skalní sloup Katzfels s vyhlídkovou plošinou nahoře, ale lesní cesta se odsud již svažuje dolů až k chatě Rotsteinhütte.

K chatě přicházíme po dvaceti ujitých kilometrech již kolem čtvrté hodiny. Kapacita 12 lůžek v chatě je během následující hodiny rychle naplněná a další trekaři tak již přichází s křížkem po funuse. Ve zbylém čase si ještě uděláme krátký výšlap na blízký kopec Rotstein, podle kterého je chata pojmenovaná, a jdeme se podívat i k nedaleké studánce, kde lze nabrat čistou vodu.
 

3. den

Od Rotsteinhütte kráčíme po žluté značce lesem do mírného kopce a dále po vrstevnici až do obce Ostrov, která se rozkládá podél hlavní cesty hned za státní hranicí. Dojdeme do Autokempu pod Císařem, kde se rychle rozhodneme, že dnešní noc přespíme tady. Během odpoledne si uděláme odsud ještě výšlap nalehko na nedaleký Děčínský Sněžník (723 m), vzdálený 5 km se stoupáním zhruba 300 m.

Po červené turistické značce nejdříve krátce stoupáme prudce do kopce po kamenité cestě, následuje rovinka lesem a nakonec další krátké stoupání po asfaltové cestě až na náhorní plošinu Sněžníku. Poměrně rozlehlá pískovcová stolová hora pak každou chvíli nabízí ze svých skalních útesů úžasné výhledy na českou krajinu, ale i samotný vrchol pokrytý smrkovým porostem, břízami a jeřáby je pastvou pro oči. Navštívíme zde i kamennou rozhlednu, která je vysoká 33 metrů, a nabízí úžasný výhled do okolní krajiny. Před cestou dolů se ještě jdeme podívat i na druhý konec náhorní plošiny na tzv. Drážďanskou vyhlídku a dole těsně před Ostrovem pak odbočujeme ze značené stezky do lesa mezi pískovcové Ostrovské skály.
 

4. den

Probouzíme se do deštivého rána a během snídaně v místní hospodě se nakonec rozhodneme, že i přes nepřízeň počasí budeme pokračovat. S těžkým srdcem ale musíme vynechat nejzápadnější okružní etapu lesní stezky přes Kamphütte a kolem Rájeckých skal a Tiských stěn.

Jakmile přestane kolem půl jedenácté výrazněji pršet, vyrážíme z kempu dále severovýchodním směrem a napojujeme se opět na žlutou lesní stezku. Ta nás v podstatě celý den vede neustále nahoru dolů po česko-německé hranici, skrz smíšený smrkovo-břízový les, ale baví nás to. Během cesty se však musíme opakovaně skrývat před nárazovými přívaly deště. První vlnu naštěstí přečkáme pod turistickým přístřeškem u rybníka Fuchsteich a využijeme ho k malému občerstvení se, zatímco před druhou vlnou s již slyšitelnými hromy nás ochrání velký skalní převis, ačkoliv v této etapě je pískovcových skal již relativně poskrovnu. Přesto celí promočení dojdeme do cíle, kterým se pro dnešní noc stává Zschirnstein-Biwak.

Jedná se o malou chatičku pro maximálně 4 osoby, ale naštěstí jsme tu sami a můžeme si rozvěsit promočené věci. Po chvíli odpočinku se před osmou hodinou večerní rozhodneme vystoupat ještě na blízký vrchol Grosser Zschirnstein (561 m), což je nejvyšší stolová hora na německé straně Labských pískovců. Nahoru přicházíme akorát včas, kdy se údolí pod námi pomalu noří do neprostupné mlhy a z bílého moře mraků se vynořuje pouze Děčínský Sněžník se svou viditelnou rozhlednou jako majákem.
 

5. den

Poslední den nám zbývá ujít necelých 10 kilometrů k vlaku do Dolního Žlebu (oficiálně však stezka končí o kousek severněji na nádraží Schöna u Hřenska). Stezka opět pokračuje podél hranice, kdy střídavě potkáváme sloupky označené písmeny C a D, ale v podstatě již neustále jen klesá dolů.

Zhruba po 4 kilometrech musíme opustit žlutě značenou stezku a odbočit na zelenou směrem na jih do Žlebu, avšak jako již mnohokrát předtím odbočku snadno mineme. Tento omyl nás alespoň zavede ke skalní vyhlídce, ze které se nám poprvé otevírá pohled přímo do údolí Labe pod námi. Za chvíli se již správně napojíme na zelenou stezku, ještě stále vedoucí podél státní hranice až dolů k Labi. Tento úsek vede malebným údolím Klopotského potoka s malými vodopády, během kterého musíme několikrát přeskákat vodu po kamenech. Za velkým Klopotským vodopádem, který ústí do stejnojmenného umělého jezírka, definitivně opouštíme společnou státní hranici a poslední zhruba dva kilometry kráčíme podél řeky Labe do Dolního Žlebu.
 

Náročnost

Během 5 dnů máme na Lesní stezce Labských pískovců nachozeno přes 100 kilometrů a nastoupáno skoro 3000 výškových metrů. Není to tudíž jen nudná rovina, jak by se mohlo při prvotním náhledu zdát, byť nejvyšším bodem na trase je Děčínský Sněžník vysoký "pouze" 723 m. Celá stezka vede většinou lesem po lesních pěšinách, sem tam po zpevněných cestách. Po trase je několik stolových hor, přičemž na některé jejich vrcholy je nutné vystoupat po zajištěných žebřících skrz úzké skalní štěrbiny. Kdo si na šplhání netroufne (děti, starší lidé), může bez problému tyto kopce obejít a vynechat, přijde však o úžasné výhledy.
 

Dostupnost vody

Na stezce jsme narazili jen na pár přírodních studánek (v Nikolsdorf-Biwak, u chaty Rotsteinhütte), jinak moc možností, kde pitnou vodu získat, není. Ve vesničkách podél stezky na žádné obchody nenarazíte (já si kvůli balené vodě musel udělat odbočku do centra Königsteinu). U všech oficiálních bivakovacích míst je však k dispozici velký barel s vodou alespoň na hygienu a vaření.
 

Možnosti přespání

Na trase je zřízeno několik chatek a bivakovacích míst pro přespání, přičemž mimo ně je stanování zakázáno. Na každé přespání je potřeba mít vyplněný tzv. trekingový lístek, který stojí € 10 za osobu a noc (bez ohledu na to, zda přespáváte v chatce nebo pod stanem). Jednou za večer pak přijede místní správce si vyplněné lístky zkontrolovat. Lístky se dají koupit v různých infocentrech či na nádraží Bad Schandau a Schöna. Z jejich výtěžku se pak hradí údržba stezky, chatek a bivakovacích míst. Každé takové místo má k dispozici kompostovaný záchod, piknikové stoly a velký barel s vodou (na hygienu a vaření).

Jednu noc jsme přespali v chatce v Autokempu pod Císařem, který je oficiálním partnerem Lesní stezky a jejích trekařů (cena 560 Kč za chatku a dvě osoby na noc).
 

Vrcholy

Po cestě se nachází velké množství stolových hor (Papstein, Gohrisch, Pfaffenstein, Děčínský Sněžník, Grosser Zschirnstein) a dalších vyhlídkových míst (Bernhardstein, Lampertsstein, Spitzstein a Katzstein), ze kterých jsou hezké panoramatické výhledy do okolí.

Významným vyhlídkovým bodem je rozhledna na Děčínském Sněžníku, která nabízí kruhový výhled na celou oblast Labských pískovců a Českosaského Švýcarska, zahlédneme i vzdálené vrcholky Sněžky, Ještědu, Milešovky či Řípu, samozřejmostí je pohled na blízký Děčín v údolí Labe nebo vzdálenější Drážďany.
 

Jídlo

Cestou se dá najíst v restauracích na vrcholech Papsteinu a Děčínského Sněžníku nebo v obci Ostrov. Já jsem na jednu večeři a snídani využil hospodu v autokempu Pod Císařem, jinak jsem měl veškeré jídlo na trek s sebou v batohu a využíval jsem vodu k vaření na bivakovacích místech. Na německé straně jsou lesy plné borůvek.
 

Zajímavosti

Trasa vede skrz chráněnou krajinnou oblast Labské pískovce (Elbsandstein) na pomezí Saska a Ústeckého kraje. Lesní stezka Labské pískovce (Forststeig Elbsandstein) byla otevřena poměrně poměrně nedávno (v roce 2018), jinak je však celá oblast protkána hustou sítí různých dalších stezek.