NaTreku.cz

Poctivý trek na těžko v pohoří Maglic

Pohoří, oblast / Stát

Maglić / Bosna a Hercegovina

Roční období

Léto

10. 08. - 13. 08. 2010

Náročnost

3 / 5

více o obtížnostech

Převýšení

↑ 2799 m

↓ 2799 m

Délka

30.8 km

4 dny

Nadmořská výška

max. 2386 m n.m.

min. 698 m n.m.

Výškový profil trasy

Nastoupané metry: 2799 m
Sklesané metry: 2799 m

Užitečné informace

  1. 10.8. - příjezd do vesničky Mratinje, výstup hustým lesem do hor. Přechod do horského kotle Carev Do, nalezení pramene vody, nocleh.
  2. 11.8. - na lehko výstup na Bosensky Maglic a návrat ke stanu. Sestup k jezeru Trnovacka, nocleh u jezera.
  3. 12.8. - cesta od jezera Trnovacka k sedlu Prijevor, pokračování cesty v horní částí pralesa Peručica a poté pod pohořím Maglic odbočka na planinu. Přechod planiny a pod hrnou stavba stanu u bývalých salaší Polica.
  4. 13.8. - od salaší Polica návrat po stezce hustým lesem do vesnice Mratinje. Odjezd k moři.

Užitečné informace

  1. 10.8. - příjezd do vesničky Mratinje, výstup hustým lesem do hor. Přechod do horského kotle Carev Do, nalezení pramene vody, nocleh.
  2. 11.8. - na lehko výstup na Bosensky Maglic a návrat ke stanu. Sestup k jezeru Trnovacka, nocleh u jezera.
  3. 12.8. - cesta od jezera Trnovacka k sedlu Prijevor, pokračování cesty v horní částí pralesa Peručica a poté pod pohořím Maglic odbočka na planinu. Přechod planiny a pod hrnou stavba stanu u bývalých salaší Polica.
  4. 13.8. - od salaší Polica návrat po stezce hustým lesem do vesnice Mratinje. Odjezd k moři.

Čtyřdenní horská okružní túra v Bosně

Nástupní místo

Vesnička Mratinje, jižně od pohoří Maglic, cesta sem vede po silnici od řeky Piva. Auto jsme nechali u jednoho strejdy na dvoře. Sám nám ochotně nabídl parkování a nakonec nám i pujčil starou vojenskou mapu pohoří.
 

Popis treku

1. den

Naše putování v pohoří Maglic začalo příjezdem do vesničky Mratinje. Sem jsme se přesunuli z přechodu pohoří Durmitor, který jsme přešli v předchozích dnech. Vesnice Mratinje leží na druhé straně Pivské přehrady než pohoří Durmitor. Dilema se zaparkovánim vzalo za své, když nám u jednoho domku starší strejda sám otevřel bránu na zahradu a nechal nás zde zaparkovat. Navíc nám půjčil mapu pohoří a zařídil nám průvodce hustým lesem k pohoří Maglic.

Z vesnice jsme tedy za asistence místní babky kořenářky a její vnučky vyrazili do hustých lesů. Bohužel nejsem schopen popsat kudy přesně vedla cesta, nebot cestičky byly úzké a neustále měnily směr. Po asi 1 hodině chůze nás doprovod opustil a my jsme se ihned ztratili. Naštěstí jsme narazili na stezku, která měla správný směr a tak jsme se se štěstím dostali nad hranici lesa a pokračovali jsme do pohoří Maglic. Cesta dál vedla nejprve mezi křovinami a poté přešla do horského terénu, kombinace trávy a kamení. Stezku jsme nakonec opustili a volným terénem jsme vystoupali na náhorní plošinu. Po ní jsme pokračovali směrem k horskému kotli Carev Do. Sestoupili jsme do něj a z hrůzou jsme zjistili,že je zde pramen vody suchý. Naštěstí se nám podařilo ve svahu najít další pramen a tak jsme zde postavili stan a přespali jsme.
 

2. den

Ráno se nám zjevily hory v plné kráse. Mraky pod námi, východ slunce. Zároveň jsme poprvé zahlédli i krásně položené jezero Trnovačko, kde jsme chtěli strávit další noc. Dnešní cíl byl ale výstup na Bosenský a Černohorský Maglic 2 386 m n. m. Stan jsme nechali na místě a na lehko jsme varazili po širokém hřebeni směrem k vrcholům. Byla zde vyšlapaná stezka, takže cesta rychle ubíhala. Bez problémů jsme vystoupali na oba vrcholy. Hlavně na Bosenském Maglici bylo poměrně hodně lidí. Jedná se o nejvyšší horu Bosny a Herzegoviny. A hlavně zde měla cvičení speciální jednotka ze Sarajeva.

Z vrcholu jsme se stejnou cestou vrátili zpět ke stanu. Zde jsme si odpočinuli a již na těžko jsme začali sestupovat po stezce k jezeru Trnovačko. Sestup byl jednoduchý a za chvíli jsme se již koupali v jezeře. Byla to paráda. U jezera jsme postavili stan a strávili zde další noc.
 

3. den

Ráno jsme u jezera doplnili zásoby vody a vydali se po stezce směrem k sedlu Prijevor. Od jezera vedla nejprve úzká stezka, která se však časem rozšiřovala a u sedla se jednalo už o širokou polní cestu. Zde jsme se také dostali do horní části pralesa Peručica. Po této široké cestě jsme se stočili na východ a podešli jsme Bosensky Maglic.

Když jsme se dostali za úroveň hlavního hřebene pohoří Maglic, odbočili jsme z široké cesty směrem na jih a přešli jsme na planinu. Kolem hlavního hřebene pohoří jsme pokračovali ve volném terénu po planině směrem zpět k vesničce Mratinje. Po plošině jsme došli až jejímu skalnímu zlomu. Jelikož jsme nikde nenarazili na vodu, sestoupili jsme po stezce do lesa až k bývalým salaším Polica. Zde jsme konečně vodu našli a tak jsme zde i přespali. I s mírnými obavami z návštěvy medvědů.
 

4. den

Noc jsme zdárně přečkali a tak jsme pokračovali po stezce zpět do vesničky Mratinje. V těchto místech byla stezka již dobře čitelná a tak nebyl s orientací probélm. Navíc jsme narazili na místní klub turistů, kteří obnovovali turistické značení. Ve vesnici nás vřele přivítali a na oslavu našeho návratu se větší část naší výpravy musela opít s místními domorodci. Poté následoval návrat do vlasti. Chtěli jsme si užít i trochu moře a tak jsme zamířili k pobřeží ke krásnému zálivu Boka Kotorska. V Chorvatsku proběhla zasloužená koupel a pak již následoval definitivní návrat domů.
 

Náročnost

Poctivý trek v divoké přírodě nepoznamenané činností člověka. Jde se na těžko, takže veškeré vybavení je nutné mít sebou. Hlavní probém je orientace. Když jsme zde byli my, tak nebyla k sehnání žádná dobrá mapa pohoří. Nakonec nám pomohl místní strýc, který nám pujčil starou vojenskou. Jde se většinou mimo stezky, takže je dobré mít zkušenosti s pohybem v horách.
 

Dostupnost vody

Vodu je nutné nabrat ve vesnici, další pramen je v kotli Carev do pod hřebenem, který vede na hlavní vrchol. Další pramen je u jezera Trnovačko. Poslední vodu jsme dobírali u bývalých salaší Polica, kde jsme spali poslední noc.
 

Možnosti přespání

První noc jsme strávili v horském kotli Carev do, kde jsme nalezli i pramen vody. Další noc byla u jezera Trnovačko. Poslední bivak byl u bývalých salaší Polica, kde byla také voda.
 

Vrcholy

Z vrcholů Černohorský Maglic 2 388 m n. m. a Bosenský Maglic 2 386 m n. m. jsou krásné výhledy na okolní pohoří - Bioč a Volujak.
 

Nebezpečí

Když se dodržuje bezpočnost na horách, tak není problém absolvovat tuto tůru. Sice se jde většinou mimo stezky, ale nejsou zde žádná nebezpečná místa. V místních lesích hrozí, že potkáte medvěda nebo šlápnete na zmiji. Proto je dobré dělat větší hluk. My jsem dupali a falešně zpívali. Poslední noc jsme zavěsili jídlo na strom daleko od našeho stanu, kdyby náhodou dostal nějaký méďa chuť na naše potraviny.
 

Jídlo

Na treku se nenachází žádná turistická chata, proto je nutné mít veškeré zásoby sebou. Jídlo jsme si vařili na plynových vařičích.
 

Zajímavosti

Maglic je jedním ze tří pohoří svírající Trnovačko jezero (další dvě pohoří jsou  Volujak a Bioć). V pohoří Maglic máte jistotu, že nikoho nepotkáte, kromě stejnojmenné nejvyšší hory pohoří a jezera Trnovačko. Mělo to i nevýhody, hlavně kvůli orientaci, neboť bylo obtížné hledat alespoň trošku vyšlapané stezky. Velmi nám pomohli obyvatelé vesničky Mratinje.

U jednoho strýce jsme nechali zaparkované auto v zahradě. Zároveň nám půjčil i starou vojenskou mapu, podle které jsme se mohli alespon částečně orientovat. Navíc nám místní babka ukázala alespon částečně cestu hustým lesem k horám. A když jsme se úspěšně vrátili, tak nás samozřejmě příjemně opili.

Vloženo: 21. 03. 2017
Autor:
Gejza
Profil autora