Trek přes horu Hochsengs v pohoří Sengsengebirge

Okruh na Hochsengs v Sengsengebirge

Nástupní místo

Lesní parkoviště u přírodní památky Teufelskirche, bezplatné.
 

Popis treku

Sengsengebirge je pás hor v Hornorakouském Předalpí. Nejvyšším a nejnavštěvovanějším vrcholem je Hoher Nock s výškou 1963 m. Zbytek pohoří je trochu stranou zájmu, moc lidí na něm nepotkáte. Hřeben se táhne v délce asi 20ti km a nejsou na něm žádné turistické chaty. Přenocovat je možné ve dvou jednoduchých bivacích u vysílače pod Speringem, nebo pod vrcholem Hochsengs v Uwe-Anderle-Biwak. Přechod celého hřebene zvládnou za jeden den jen železní jedinci, z údolí je to přes 2000 výškových metrů převýšení a terén je náročný na chůzi. Dolů z hřebene mimo Spering a Hoher Nock vedou jen neznačené trasy, kde je nutné mít jistou orientaci v terénu (Mapy.cz v offline verzi). Auto je možné zaparkovat na prostorném lesním parkovišti u přírodní památky Teufelskirche (sjezd z dálnice na Hinterstoder a St. Pankraz, pak po úzké asfaltce až k parkovišti).

Od parkoviště vychází širší lesní cesta směrem ke vrcholu Spering (1605 m). Převýšení do sedla k vysílači je 1000 výškových metrů, cca 2-3 hodiny cesty. Ze sedla je krásný výhled do údolí, kterým se projíždí po dálnici A9 na Graz. Na druhé straně se zvedají Totes Gebirge, v popředí špičatý Kleiner Priel. U vysílače je malá chatka, ve které je jeden z bivaků. Kdo se rozhodne pro výstup na Spering, musí nejprve pár desítek metrů sklesat po širší cestě a pak znovu vystoupat pěšinou na vrchol. Hřebenovka se stáčí na jihovýchod. Nečekejte žádnou umetenou pěšinku. Sengsengebirge Höhenweg je kamenitá, vede nahoru, dolů podél hřebene, přes vápenec a kořeny kleče, občas se přelézají menší skalky (nic exponovaného). Na Schillereck to trvá asi půl hodiny.

Za Schillereckem následuje ostrý sestup dolů. Severní strana hory je velmi strmá a zvrásněná, ale stezka vede bezpečně po okraji. Následuje výstup na Hochsengs (1838 m), převážně klečí a po menších loukách. Na vrcholu Hochsengs je kříž z bílého kovu, který se leskne ve slunci. Z vrcholu je možné přehlédnout další průběh hřebenovky až k Hoher Nock. Trasa odbočuje z Hochsengs kolmo na hřeben, aby se vyhnula velkým vápencovým plotnám na jižní stěně. Je tu krátký zajištěný úsek (nic těžkého), dále pak traverz mezi škrapy směrem k sedlu, kde je už vidět Uwe-Anderle-Biwak. V bivaku je asi 6 míst na spaní a je vzorně uklizený. Kousek za ním u skalního okénka odbočuje neznačená sestupovka dolů na Kogleralm.

Pokud se rozhodnete sestoupit z hřebene, tato trasa je asi nejvhodnější. Podle popisů na rakouských webech by měla být chozená a značená kamennými mužíky. Já jsem se rozhodla sebrat ještě jeden vrchol – Gamskogel (1710 m) a zkusit sestup jednou z pěšinek za ním, vyznačených na Mapy.cz. Tento sestup ale nedoporučuji. Odbočka je viditelná, dál se ale cesta ztrácí ve vyšší trávě a kamenných splazech. Svah je strmý a travnatý, klouže to. Průchod klečí je vyznačen malými hromádkami kamení, ale musí se hodně hledat. V lese je vyšlapaná pěšina, ale v nepřehledných úsecích se opět rozbíhá a ztrácí. Od Kogleralmu (meteostanice), je pak možné se vrátit po širokých lesních cestách na parkoviště (cca 1,5 hodiny). Za zmínku ještě stojí krasový útvar Teufelskirche, asi dvacetimetrové vápencové skalní okno.
 

Náročnost

Okruh v SZ části pohoří Sengsengebirge, náročné na převýšení, značená trasa až po Uwe Anderle Biwak, pak neznačené a lesní cesty do údolí.
 

Dostupnost vody

Na trase není žádná možnost občerstvení, na sjezdu z dálnice je benzinová pumpa s restaurací.
 

Možnosti přespání

Bivaky na hřebeni, nebo v údolí.
 

Vrcholy

Výstup na vrcholy Schillereck 1 748 m n.m. a Hochsengs 1 838 m n.m. nabízejí mimo jiné výhledy na Totes Gebirge.
 

Nebezpečí

Trasa není nebezpečná, nejsou exponované úseky. Občas se přecházejí menší skalky.  Krátký jištěný úsek pod Hochsengs. Sestup od údolí je prudký a orientačně náročný.
 

Jídlo

Jídlo s sebou, na trase není žádná chata.
 

Zajímavosti

Název Sengsengebirge je odvozen od slova Sense – kosa. V údolí mezi Sengsengebirge a Totes Gebirge byla už od středověku zavedená výroba kos. V horách se těžilo dřevo na výrobu dřevěného uhlí pro kovářské dílny. Dnes již zůstalo jen málo dílen, ale tradice je často připomínaná, například v Roßleitenu naučná stezka o kosách od továrny Fux Austria k prameni Pießlingu. Turistické trasy na vrcholky Sengsengebirge byly vyznačeny až na začátku 20.století.