Dvoudenní trek ze sedla Turracher Höhe v pohoří Nockberge

Trek k jezeru Kasersee a horu Hoazhöhe v pohoří Nockberge

Nástupní místo

Parkoviště v silničním sedle Turracher Höhe. Parkování je bezplatné.
 

Popis treku

1. den

Předpověď počasí na tento víkend byla hrůzostrašná, ale my neměli jinou možnost a tak jsme se alespoň snažili najít v Alpách lokalitu, kde nemělo napadnout tolik sněhu. Nakonec jsme zvolili Nockberge a horské sedlo Turracher Höhe. A byla to dobrá volba. Zatímco centrální část Alp zapadaly sněhem, tady poletoval jen lehce, takže hřebeny byly schůdné. Chladnější počasí nám nevadilo. Navíc po našem příjezdu se mraky začaly trhat a ukázalo se i slunce.

Ze sedla jsme se tak vydali po široké cestě, která nás brzy zavedla k malebnému jezeru Grünsee. Dál jsme pokračovali po široké cestě, která podcházela horský hřeben. Postupně se začaly otevírat výhledy nejen na okolní kopce, ale i na Julské Alpy. Široká cesta stoupala jen místy, spíš jsme se drželi vrstevnic. Nakonec jsme se přiblížili k neznačené stezce, která odbočuje k jezeru Kasersee.

Zde jsme opustili turistickou značku a začali prudce stoupat k jezeru. Cesta vede kolem potoka, který vytéká z jezera. Stoupání. je poměrně prudké, stezka se místy ztrácí. Nicméně orientace je jednouchá, jde se stále podél potoka. Závěrečný výstup k jezeru je nejprudší a v podstatě ve volném terénu. Ale nic technicky náročného. Samotné jezero je sice malé, ale opravdu krásné. Jsou navíc od něj skvělé výhledy až na slovinské a italské Alpy. U jezera jsme si postavili stany a uvařili večeři.

Po odpočinku jsme se na večer vydali na hřeben nad námi. Volným terénem jsme vystoupali pohodlně na hřeben a nakonec na horu Hoazhöhe. Výhledy byly skvělé, počasí také, takže jsme se zde zdrželi trošku déle. Nakonec jsme sestoupili opět volným terénem zpět ke stanům, ve kterých jsme strávili pěkně studenou noc.
 

2. den

Původně jsem si chtěl užít východ slunce v horách, protože předpověď byla více než dobrá. No na horách to chodí jinak, takže nás probudily sněhové vločky a pěkná vánice. Ta sice na chvíli přestala, aby brzy nabrala opět na intenzitě. Proto jsme si na zahřátí uvařili čaj, sbalili jsme stany a vyrazili na hřeben nad námi.

Na něj vede horská stezka. Stále nás provázelo husté sněžení, takže jsme se moc nezdržovali. Na hřebenu se ještě přidala vichřice, prostě krásné jaro v Alpách. Sestoupili jsme do sedla Weitentalsattel. Vzhledem k počasí jsme minuli horu Gruft, kterou jsme podešli traverzem a došli jsme na horu Schoberriegel. V tuto chvíli se začalo výrazně lepšit počasí, takže výhledy byly parádní.

Z hory Schoberriegel jsme začali sestupovat zpět do sedla Turracher Höhe. Sestup je trošku prudší, ale nic hrozného. Výhledy během něho jsou fantastické. Nakonec jsme došli k horní stanici lanovky a po sjezdovkách a stzekách jsme se vrátili zpět na parkoviště k autu.
 

Náročnost

Díky vysoko položenému silničnímu sedlu Turracher Höhe není celkové převýšení zase tak velké. Trasa vede po širokých cestách, nebo klasických horských stezkách. Jen k jezeru Kasersee se jde v podstatě ve volném terénu, ačkoliv zde má být stezka. Nicméně se jedná o jednoduchý terén. Zároveň je to také asi nejprudší stoupání na celé trase. Největší komplikací pro nás bylo počasí, kdy druhý den ráno napadl čerstvý sníh, byla vánice a vichřice. Ale jinak je trasa bez problémů a určitě se dá stihnout i za jeden den.
 

Dostupnost vody

Na trase je několik potoku po cestě k jezeru Kasersee. My jsme doplnili vodu také přímo u potůčku, který napájí jezero.
 

Možnosti přespání

Přespali jsme ve stanech u jezera Kasersee. Jinak plno ubytovacích možností je v horském sedle Turracher Höhe.
 

Vrcholy

Na trase jsme zdolali vrcholy Hoazhöhe 2 319 m n.m. a Schoberriegel 2 208 m n.m. Výhledy jsou skvělé, jsou vidět italské nebo slovinské hory, Nízké i Vysoké Taury a další.
 

Nebezpečí

Samotná cesta je úplně bez problémů. Jde se většinou po horských stezkách nebo cestách. Jediné náročnější místo je výstup k jezeru Kasersee, ale i zde se jde po v prudkém svahu, který není technicky náročný. Co bylo náročné, bylo počasí. Ačkoliv byla druhá polovina května, sněžilo a v noci bylo hodně pod nulou. Takže je nutné mít dobré vybavení na přespání. Další problém byla vichřice a vánice, která ztěžovala chůzi. Naštěstí viditelnost byla stále dobrá.
 

Jídlo

Měli jsme vlastní zásoby, vařili jsme si u stanů, jak večeři, tak i ráno čaj. Takže jídlo určitě sebou, na trase není žádná horská chata.