Nenáročný výlet přírodním parkem Torcal u Antequery

Turistika s malými dětmi parkem Torcal kousek nad Malagou

Nástupní místo

Auto necháváme na neplaceném parkovišti přímo u vstupu do přírodního parku Torcal de Antequera. Koncem března zde bylo kolem 11 hod už slušně zaplněno. Z parkoviště vede chodník přímo ke vstupu do parku.
 

Popis treku

Od parkoviště jdeme nejdříve ke vstupu, kde si přečteme informace o přírodním parku Torcal. Odtutd jezdí kyvadlový autobus až nahoru a zpět. Takže komu se nechce šlapat jedna cesta, tak si může ulevit. Od vstupu pak jdeme kousek po silnici a asi po 100 m vstupujeme na stezku.

Míjíme rozbořený asi pastevecký dům, cesta vede přímo přes něj a začínáme pomalu stoupat kamenitou cestou vzhůru. Stoupání je pozvolné, žádné prudké výšlapy. Z trasy vlastně nejde sejít, nemá žádné odbočky a více méně kopíruje nedalekou silnici. 

Ve druhé polovině, kousek před cílem, se nachází Monumento Natural el Tornillo del Torcal, který se nazývá El Tornillo (česky "šroub) - je jedním z nejikoničtějších přírodních útvarů v celém Španělsku. Od roku 2001 je vyhlášen samostatnou přírodní památkou. Zhruba 6 metrů vysoký kamenný šroub nebo věž z precizně naskládaných kamenných disků. Skládá se z několika vodorovných vrstev vápence, které jsou u základny a na vrcholu širší, zatímco uprostřed jsou mírně užší, což vytváří dokonalou iluzi rotace nebo závitu.  

Díky snadné dostupnosti je většinou na náhorní plošina u infocentra hodně lidí, zejména školních autobusů. Také my jsme natrefili na skupinu několika tříd a byl to opravdu rozruch :)). U infocentra jsou záchody i restaurace.

Odtud se dá jít menší naučný okruh, cca 1 km, který začíná i končí u infocentra. My jsme šli pouze na vyhlídku a pak stejnou cestou zpět dolů k parkovišti.

 

Náročnost

Výlet je nenároční a v klidu ho zvládnou i menší děti (vyzkoušeno na 8letých bez problémů). Trasa vede po kamenitých cestách, které jsou většinou úzké - pěšina pro jednoho. Není zde žádný exponovaný nebo jištěný úsek.

Jediné na co je třeba dávat pozor jsou občas větší kameny po cestě. Navíc je možnost využít autobusové kyvadlové dopravy od vchodu do parku, kdy vás za 2 Eur / osobu vyveze bus nahoru a můžete jít cestu pouze dolů.
 

Dostupnost vody

Na cestu je vhodné mít min. 0,5 litru vody na osobu, dle aktuálního počasí (v létě klidně 1 litr). Vodu a jídlo můžete dokoupit na vrcholu u informačního centra v restauraci. Nabídka jídel je zde široká. Během samotné cesty na nebo z vrcholu nikde není možnost vodu dobrat.
 

Vrcholy

Náhorní plošina na Torcalu se nachází cca ve 1 200 m n. m. Když byste šli malou kilometrovou okružní trasu od infocentra tak budete míjet vrchol Cerro las Ventanillas 1 256 m n. m., na který ovšem nevede turistická trasa - možná nějaká lezecká :).
 

Nebezpečí

Na trasa za dobrého počasí nehrozí žádné nebezpečí. Stezka je udržovaná, žádné kamení zde v nepadá - resp. jsme ani neviděli žádné cedule, které by na to upozorňovaly. Navíc skály jsou od stezky kus vzdálené. Pouze za deštivého počasí je třeba dávat na kamenech pozor na uklouznutí.
 

Zajímavosti

Hlavní rysy skal v El Torcal

Vrstvení (efekt "palačinek") získávají tyto vápencové skály díky svéimu uspořádání do vodorovných vrstev. Je to proto, že vznikaly usazováním mořských sedimentů (koster živočichů a schránek) na dně oceánu Tethys. Mezi vrstvami jsou měkčí části, které podléhají erozi rychleji, což vytváří onen vzhled "naskládaných talířů".

Na rozdíl od mnoha jiných pohoří, kde voda vyhloubila svislé rokle, zde hraje hlavní roli tzv. gelivace (mrazové zvětrávání). Voda zateče do vodorovných štěrbin, zmrzne, zvětší svůj objem a postupně odštěpuje kusy skály, čímž zaobluje jejich hrany.

Díky selektivní erozi (různé části skály odolávají větru a dešti jinak) zde vznikly útvary, které mají svá jména. Nejslavnější je El Tornillo (Šroub), který je dokonce přírodní památkou Andalusie, ale najdete zde i útvary připomínající sfingu, velblouda nebo rytíře.

Protože tyto skály byly kdysi mořským dnem, stačí se pozorně dívat pod nohy nebo na stěny skal. Poměrně snadno zde najdete otisky amonitů (pravěkých hlavonožců) nebo belemnitů staré přes 150 milionů let.