Výlet na Mařský vrch v Pošumaví

Jarní výlet k Sudlavické jeskyni a Mařský vrch

Nástupní místo

Obec Bohumilice (v Čechách), parkování třeba u kostela, neplacené.
 

Popis treku

Auto nechávám v obci Bohumilice pod kostelem. Bohumilice mají zajímavý znak – holubici se dvěma dřívky v zobáku v modrém poli s hvězdou. Břevna symbolizují soutok říčky Spůlky s Volyňkou, u níž Bohumilice leží. Sedmihrotá hvězda připomíná Bohumilický meteorit, nalezený nedaleko obce roku 1829.

Vyrážím po Naučné stezce mikroregionu Věnec směrem na Bošice. Za obcí začíná krásná lipová alej. Byla vysazena podél staré vozové cesty směrem od zámku, stromy jsou přes 150 let staré. Cesta se přehoupne přes kopec a sestupuje do obce Bošice. U polní pěšiny stojí neobvykle vysoký, asi čtyřmetrový kamenný kříž s malovanými postavami Ježíše a Marie. Takových potkám po cestě ještě několik. Přemýšlím o tom, proč jsou tak vysoké, a nenapadá mě jiné vysvětlení, než že před 150ti mohlo ještě napadnout metr, dva sněhu a protože kříže stály často na rozcestí, bylo třeba, aby byly vidět i nad vysokou sněhovou pokrývkou. Koho by zajímalo pár slov o orientačním význam křížů v krajině, ať se podívá do Zajímavostí.

Z Bošic pokračuji nejdříve po silnici, pak podél potoka a po modré značce na kopec Věnec. Na Věnci narážím na Keltskou stezku. Na vrcholu kopce prý bylo hradiště a keltské oppidum. Teď je tu kamenný val s ohništěm a pěkný výhled severním směrem. Po chvíli sestupuji z kopce kolem novodobého keltského kruhu, nebo spíše kroužku na asfaltovou lesní cestu do Budilova. Tady potěší kameny s malovanými šumavskými zvířaty – je tu jezevec, rys, orel a vlk. Krátká odbočka vede ke Králováckému kameni, jednomu ze starověkých mezníků. Pochází ze 16.-17. století a vymezoval právo Králováků, svobodných obyvatel Šumavy. Jsou na něm vytesány sekera, hranol a kolo k lámání údů jako trest, který by postihnul toho, kdo by s mezním kamenem hnul.

Za Králováckým kamenem stoupám po loukách k Radhosticím a Lštění. Tady je poutní kostel sv. Vojtěcha, viditelný daleko do kraje. Od kostela pokračuji po modré směrem k Mařskému vrchu. Z hřebene je vidět na šumavské kopce Boubín a Libín. I tady jsou na rozcestích dva vysoké kříže. Pod Mařským vrchem je parkoviště a zvláštní moderní plastika pojmenovaná Mír. K ní jsem našla jen poznámku na serveru drobne-pamatky.cz , že prý měla stát původně na vimperském autobusáku, ale lidem se zdála tak tak ošklivá, že ji nakonec „uklidili“ pod Mařský vrch.

Asfaltka vede k vysílači a od něj je už jen pár kroků ke kapli a rozhledně na vrcholu. Poslední metry jsou lemovány novou křížovou cestou s hodně abstraktním vyobrazením utrpení Krista. Rozhledna je otevřená, je z ní výhled na kamenné moře pod vrcholem a kopcovitou krajinu severně. Z Mařského vrchu mířím do údolí Volyňky. Poslední perličkou na cestě je sudslavická naučná stezka. Na několika zastaveních se tu připomíná těžba vápence v kraji, u Volyňky jsou zbytky vápenky a staletá Sudslavická lípa. Horní větev stezky vede pod skalami k Sudslavické jeskyni, kde byly nalezeny kosti pravěkých zvířat.

Za jeskyní je nutné překonat pár žebříčků (nic náročného) a pak podél trati zpět do Sudslavic. České dráhy už tu nejezdí, ale v nedalekých Hošticích si lidé stále fotí pomalovanou památnou zastávku ze Slunce, seno..., kde vlak nezastavuje, jen přibrzdí :-) Pro železniční šotouše může být ale zajímavý oranžovo-zelený vlak zvaný Mrkev, který provozuje soukromá firma. Do Bohumilic se vracím zpět kolem koňské farmy a zámku Skalice.
 

Náročnost

Česká klasika, po značených i neznačených stezkách, nejsou nebezpečná místa.
 

Dostupnost vody

Mimo sezonu, nebylo mnoho možností občerstvení, raději vodu a jídlo s sebou. Restaurace v nedaleké Čkyni, Volyni, Vimperku.
 

Možnosti přespání

Nehledala jsem, jedná se o  jednodenní výlet, penziony jsou například ve Volarech nebo Vimperku.
 

Vrcholy

Kopce Věnec a Mařský vrch nabízejí výhledy na Šumavu.
 

Nebezpečí

Trasa není nebezpečná, za Sudslavickou jeskyní několik nenáročných žebříčků (díte zvládne).
 

Jídlo

Mimo sezonu raději jídlo s sebou.
 

Zajímavosti

Kříže v krajině
Lidé si odnepaměti značili křižovatky cest a významná orientační místa, nejdříve hromadami kamení a dřevěnými sloupy, později s příchodem křesťanství kamennými, nebo kovovými kříži. Kříže značily úctu k Bohu, některé byly postaveny jako poděkování za záchranu, nebo uzdravení, samostatnou kapitolou jsou smírčí kříže na znamení pokání a usmíření. Kříže sloužily i k vymezení hranic území, v německy mluvících zemích často potkáte tzv. Rotes Kreuz, v překladu Červený kříž, leckdy i natřený červenou barvou. Rot je ale v tomto případě zkomolenina slova Recht – právo a vyznačuje hranice území-práva blízké obce. Orientační kříže mohou mít více barev, třeba v lesích u Třeboně najdete Bílý, Modrý, Zelený, Červený a Černý kříž. V horách, sedlech a průsmycích, byly vztyčovány tzv. Wetterkreuz (Wetter-počasí), kde poutníci a obchodníci prosili, či děkovali za příznivé počasí na cestě. Zajímavá je třeba i irská tradice, kdy se prý u křížů na rozcestí pohřbívali sebevrazi. To proto, aby ani po smrti jejich neklidná duše nemohla najít cestu, bloudila kolem rozcestí a nestrašila živé.
Koho by zajímalo, pěkný článek o křížích v české krajině je třeba zde.