Jarní výstup na Baranec a Plačlivé v Roháčích

Poctivý trek v Roháčích na Baranec a Plačlivé ze Žiarské doliny

Nástupní místo

Trek začínáme na parkovišti Žiarska dolina - ústie. Jedná se o placené parkoviště za 3 Eur na den. Na nástupní místo se nejlépe dostanete autem z Liptovského Mikuláše, směr Žiar a až na konec cesty :)
 

Popis treku

Z výchozího bodu, parkoviště na začátku Žiarske Doliny, vede trasa po žluté turistické značce nejprve po holině, pak lesem až na Holý Vrch 1 750 m n. m. Na Holém Vrchu je několik laviček a tak se toto místo hodí pro přestávku a svačinku.

Žlutá značka dál pokračuje po hřebeni nejdříve kosodřevinou a pak loukou až na nejvyšší vrchol Západních Tater - Baranec 2 184 m n. m. Na vrcholu Barance je nálepkami oblepený obelisk a nádherný pohled na okolní krajinu a podle viditelnosti na celé Vysoké Tatry. Následuje strmý sestup do místa, které se jmenuje Jamina a pak cesta pokračuje po místy skalnatém hřebeni do Žiarskeho sedla.

Ze Žiarskeho sedla je možné zahájit závěrečný sestup po zelené značce směrem k Žiarské chatě nebo se vydat jako my dál po žluté směrem na vrchol Plačlivé 2 125 m n. m. Žlutá značená trasa se těsně pod vrcholem napojuje na červeně zančenou hřebenovou. Na Plačlivém se za dobré viditelnosti pokocháme dalšími nádhernými výhledy a necháme se vést červenou značkou do Smutného sedla.

Tato hřebenová část je nejzábavnější, ale také technicky nejnáročnější, přece jen je hřeben ostrý a kamenitý. Je potřeba být v dobré fyzické kondici a hlavně mít v pořádku kolena, leze se přes skály. Ze Smutného sedla pokračuje trasa po modré značce až na rozcestí Pod Homolkou, kde se napojuje na zeleně značenou trasu ze Žiarského sedla. Ta je i sestupovou cestou tohoto treku. Jde o celkem dlouhý sestup kamenitým chodníkem, ale za to celou cestu pozorujeme hory kolem.

Na Žiarské chatě pokud je otevřená, potěší Plzeň 12°. Závěr ze Žiarské chaty zpět na parkoviště je už pohodlná, pozvolná procházka, která se dá zpestřit chladnou koupelí v potoku Smrečianka. 
 

Náročnost

Jedná se o střeně těžký trek, převýšení je něco málo přes 1 600 výškových metrů, stoupání je místy strmé. Většinou se jde po lesní pěšině a mezi kosodřevinou, částečně pak po trávě. Hřeben je většinou kamenitý a hůř značený než zbytek cesty (ale není se kam ztatit :)). Žádné jistící prvky nejsou třeba, i když se na trase nachází několik řetězů. 

Asi nejnáročnější pro nás byl nástup cca po Holý Vrch, který je hodně strmý. Na trase se pohybují i turisté s pejsky, ale to záleží na podrobných znalostech možností vašeho miláčka - ne každý pes se bude na kamenitém hřebeni rád probíhat. Do výbavy si s sebou nezapmeňte vzít pořádné kotníčkové boty, funkční oblečení (hlavně nepromokavou bundu).
 

Dostupnost vody

Měli jsme s sebou 1 litr vody a 1 litr čaje na osobu. Vše jsme si dovezli s sebou, ale v Liptovském Mikuláši je dost možností pro nákup. Vodu můžete doplnit Žiarske chatě, ale je až v závěru a je lepší dopředu ověřit, zda je otevřená. My jsme si nabírali vodu i z tajícího sněhu - vodu ze sněhu jsme nefiltrovali a bylo to v pohodě.
 

Možnosti přespání

Kdybyste šli trasu obráceně, nejdříve Žiarskou dolinou a pak přes Plačlivé a Baranec, tak můžete využít možnosti přespání na Žiarské chatě. Další možnosti ubytování jsou přímo v obci Žiaru, ale zkušenost nemám.
 

Vrcholy

Na trase jsme zdolali vrcholy Holý Vrch 1 750 m n. m., Baranec 2 184 m n. m. a Plačlivé 2 125 m n. m. Za dobrého počasí se vám z hřebene Roháčů naskytnou skvělé výhledy na Nízké Tatry, Vysoké Tatry, Malou Fatru a Velký Choč. 
 

Nebezpečí

Na skalnatých částech hřebene to za mokra může klouzat. Doporučuji absolvovat trek za dobrého počasí, zejména se vyhnout dnům s bouřkou, protože velká část se jde po hřebeni, ze kterého není kam utéct i delší dobu. Ale jinak se na trase nevyskytuje žádné vyloženě technicky záludné místo - zkušený horal zde nemůže mít sebemenší problém. 

Speciální vybavení není třeba. Jen kvalitní funkční oblečení podle počasí (odolné proti dešti a větru), počítat se vším - přeci jen to jsou Vysoké Tatry. Pořádné boty, hůlky na sestup, ale je nutné je mít kam přivázat, protože ve skalnatých částech hřebene by překážely.
 

Jídlo

Měli jsme s sebou jen vlastní svačinku, čokoláda, Jesenka. Možnost najíste je na trase až na Žiarské chatě, ale doporučuji ověřit, jestli je otevřená. Zkušenost s jídlem na této chatě nemám, pivo bylo dobré :).