NaTreku.cz

Třídenní trek na vyhlídkovou horu Skierrfe

Pohoří, oblast / Stát

Skandinávské pohoří / Švédsko

Roční období

Léto

24. 06. - 26. 06. 2021

Náročnost

3 / 5

více o obtížnostech

Převýšení

↑ 1344 m

↓ 1344 m

Délka

48.6 km

3 dny

Nadmořská výška

max. 1153 m n.m.

min. 465 m n.m.

Výškový profil trasy

Nastoupané metry: 1344 m
Sklesané metry: 1344 m

Užitečné informace

  1. www.fiskflyg.se - vrtulníkové taxi, které vás může vysadit na hranici parku. Nejbližší bod ke Skierffe je sámská chatka cirka 4-5 km od vrcholu. Jejich služby jsme využili loni a zkrácení přiblížení je velice příjemné, ale taky finančně náročné.
  2. www.svenskaturistforeningen.se/boende/stf-aktse-fjallstuga/ - spousta informací o chatách STF Aktse a trekování v okolí.
  3. www.aktsebo.se - informace od místních o přívozech na jezeru Lájtávrre a po řece na hranici parku Sarek v údolí Rapadalen.

Užitečné informace

  1. www.fiskflyg.se - vrtulníkové taxi, které vás může vysadit na hranici parku. Nejbližší bod ke Skierffe je sámská chatka cirka 4-5 km od vrcholu. Jejich služby jsme využili loni a zkrácení přiblížení je velice příjemné, ale taky finančně náročné.
  2. www.svenskaturistforeningen.se/boende/stf-aktse-fjallstuga/ - spousta informací o chatách STF Aktse a trekování v okolí.
  3. www.aktsebo.se - informace od místních o přívozech na jezeru Lájtávrre a po řece na hranici parku Sarek v údolí Rapadalen.

Tipy na výlety v pohoří Skandinávské pohoří

Nedokončený trek Sarek Express v národním parku Sarek
Švédsko
Léto 2020

Nedokončený trek Sarek Express v národním parku Sarek

Obtížnost: 4 / 5
Délka: 6 dní

Všechny treky v pohoří Skandinávské pohoří

Rychlovka na Skierrfe v n.p. Sarek

Nástupní místo

Trek začína na parkovišti u mostu Sitoälvsbron. Parkování je zde bezplatné a není časově omezené. K mostu je nejjednodušší dojet autem. Z Jokkmokku jízda zabere skoro hodinu. Pozor na soby, kteří se v oblasti volně pohybují a nebojí se aut. Před osadou Tjåmotis je odbočka k přehradě Seitevare Kraftverk, kde je také šipka na chaty Aktse se vzdáleností 21 km. To je skutečná vzdálenost k parkovišti u mostu. Prvních 8 kilometrů stoupá k přehradě po hodně hrbolaté asfaltce. Zbylých 13 kilometrů je nezpevněných, ale dobře ujetých a dájí se ujet i za 15 minut. Alternativní způsob dopravy je autobus k chatě STF Kvikkjokk a vystoupit u osady Tjåmotis a zbytek dojít. Udajně v osadě bydlí důchodce, který čas od času za poplatek vozí k mostu. Telefoní číslo ale bohužel nemám. Pravděpodobně se dá získat od personálu chaty STF Aktse.

Popis treku

1. den

Předmluva: Náš improvizovaný plán měl za cíl pokusit se dosáhnout vrcholu hned první den. Předpokladem bylo, že jsme jeli autem celou noc a dorazili na parkoviště těsně po poledni. Předpověd počasí slibovala zataženo a déšť na další den, kdyby jsme normálně došli na vrchol. Zcela náhodou se nám podařilo přidat se do člunu na přívozu, který nám ušetřil 5 km pochodu lesem a 2 hodiny. Nakonec jsme kvůli únavě zastavili 1 km od vrcholu. Standardně bych trek rozdělil víc rovnoměrně a postavil stan u odbočky z Kungsleden na Skierffe a vrcholovku bych šel nalehko. Na konci června je celou noc světlo a proto není nutné zohlednit denní dobu.

První část z parkoviště k molu Cykelstigen je nutné zlo. Lesní cesta, kterou zvládne i obyčejné auto, se táhne 10 kilometrů a až na výjímku nenabízí nic k vidění. Na druhou stranu je kralovstvím komárů. Za 2 hodiny a 20 minut jsme dorazili k vodě a přístavišti akorát v době, kdy majitelé jedné chat v Aktse se naloďovali na přívoz. A nám se podařilo se do jejich party přisockovat, za 300 SEK na osobu. Standardní cena pro sezónu 2021 je 350 SEK na osobu. Na www.aktsebo.se je možné si odvoz objednat a dokonce i odvoz čtyřkolkou přímo z parkoviště. Doprava se zde platí v hotovosti! Ze člunu jsme si poprvé pořádně prohlédli Sarek porten a oklolní hory. Od mola k STF Aktse vede dřevěná lávka a dá se tam dorazit suchou nohou.

V Aktse jsme doplnili vodu a vyrazili na "posledních" 8 kilometrů. Z průvodce jsme vyčetli, že vodu můžeme znovu doplnit až u paty Skierrfe za 7 kilometrů. Vodu by šlo doplnit ještě při několika příleřitostech před vystoupáním z lesa, v dalších 6 kilometrech tekoucí voda nebyla. Zmíněné stoupání lesem bylo překvapivě snadné, i když bylo plné kamenů a kořenů. Na hranici lesa pokračuje Kungsleden dále k Sitojaure a naše trasa uhýbá vlevo po teréní hraně na západ. Odbočka je značená šipkou na dřevěném kůlu a nejde přejít. Od odbočky se začínají nabízet výhledy na hory v okolí a i na dolní Rapadalen a konec delty řeky Ráhpaädno. Cestička postupně slábne a rozděluje se do vícero menších. Až po cestě zpět jsme našli (doufejme) ideální variantu, která kopíruje terení hranu nad hranicí lesa a traverzuje nad koncem delty. Je to nejnižší větev, která nejsnadněji překonává podmáčené úseky a zároveň nabízí nejlepší výhled.

Zhruba v polovině traverzu míjí ohromný boulder, sámské obětní místo, kde bylo podle legendy zabito 9 medvědů. Zde je ideální místo na krátkou zastávku. Je zde dosud nejlepší výhled na údolí a možnost malého rozptýlení pro lezecky schopné. (Boulder je možné vybouldrovat, nástup je složitější. Pád nedoporučuju, výsledek je na 90 procent zranění a nejspíš vrtulník dolů. Mě se podařilo nastoupit ze severozápadní strany puklinou, první krok začíná levou nohou ze špičky kamenu na zemi a je hodně o rukách s dobrým úchytem na obě ruce, levá strana byla porostlá lišejníkem. Prává noha jde vzhůru pod malý převis na šikmou plosku. Další dva kroky puklinou nahoru s dobrými stupy na nohy, zbytek je chůze s pomocí rukou. Cesta dolů je možná stejná přes drop přes pravou nohu. Kvůli problémům s kolenem jsem volil cestu dolů na východní straně boulderu. Prvně je nutné sestoupit asi metr severozápadní stranou do kratkého traverzu doleva. Zde se lze otočit a po zapřených rukách spustit nohy a tělo dolů a posadit zadek na malé šikmé sedátko. Moje volba levá noha na odstrk o boulderu a přistání asi 40-50 cm níže na plochém kameni na pravou nohu.)

Od bouldru začíná stoupání a na nás se začínala projevovat únava a nedostatek spánku. Cestičky se zde na nějakou dobu sešly v jednu a ta zakrátko protíná hranici parku Sarek a zde nejstrměji stoupá vzhůru do sedla mezi Bivtjabákte a Áhkábákte. S ubývajícími silami jsme se zděšením zjístili, že skoro kilometr před sedlem je falešné sedlo a stoupání pokračuje, i když o poznání mírněji. Sedlo jsme prošli po desáté večer. Proto jsme vzdali vrchol a kameným mořem pokračovali směrem k jezírku pod Skierffe. U jezírka se nám podařilo najít i pěkné místo pro stan s výhledem na Skierrfe a s tekoucí vodou v blízkosti. Batohy jsme shodili v 11 v noci. Ujitá vzdálenost 18 km, 10 km k Cykelstigen, 1 km od mola k Aktse, 7 km z Aktse pod Skierffe.
 

2. den

Klasika v Sareku, předpověď počasí se nevyplnila a déšť nedorazil. Obloha se ale zatáhla a aspoň změkčila denní letní světlo. Poslední kilometr od stanu na vrchol jsme dali nalehko pod hodinu s jednou zastávkou kvůli volání přírody. Cesta na vrchol je kamenitá, ale vesměs jednodušší než přiblížení pod horu. Na vrcholu jsme byli krátce po poledni a po celou dobu úplně sami. Výhled z vrcholu je nepopsatelný, nutno podotknout, že pro dobré fotky je nutné mít hodně širokoúhlý objektiv kolem 15-18 mm ekv. full frame nebo i méně. Spokojili jsme se s kvalitou mraky rozptýleneho světla a sestoupili zpět ke stanu.

Po pozdním obědě jsme sbalili baťohy a vyrazili nazpět. S více silami se cesta dolů jevila o dost jednoduší. Také se nám podařilo trefit lepší cestičky s lehčím terénem. Až dolů k Aktse jsme i s přestávkami udělali průměr 2 km za hodinu. V Aktse jsme znovu doplnili vodu a užili si luxus suchého smradlavého, ale od komárů střechou a zdmi chráněního záchodu.

Protože se nám nepodařilo vyjednat člun na cestu zpět, vyrazili jsme na finálních 6 kilometrů lesem k Cykelstigen. Zde nás nakonec překvapila členitost terénu a množství kamenů a kořenů, které se subjektivně zvyšovalo směrem k cíli. Možná to ale byla jen únava. V každém případě to bylo na tři hodiny. Na cykelstigen jsme dorazili protivní ve 2 hodiny ráno. Než jsme našli místo, postavili stan a uvařili večeři, byly 3. Na cykelstigen je přistřešek, bohužel byla vytrhaná podlaha. Zhruba 100 m směrem k parkovišti jsme po pravé straně cesty našli rovné, ale podmáčené místo. Z odhozeného pásu ze sněžného skútru jsme si udělali suchou lávku pro batohy a boty. V lese je možné na několika místech doplnit vodu, v našem směru poslední je zhruba půl kilometru od Cykelstigen. Ujitá vzdálenost 15 km, 1 km na vrchol, 1 km ke stanu, 7 km Aktse, 6 km k Cykelstigen.
 

3. den

K parkovišti a k autu nám zbývalo už jen 10 kilometrů po stejné lesní cestě jako na samém začátku. Pozdní večerku následoval pozdní budíček. Zhruba po 3,5 kilometrech jsme se na chvíli zastavili u peřejí, kde jsme se na kamenech schladili ve vodě a doplnili vodu. K autu jsme se nakonec dobelhali kolem třetí hodiny, tedy zhruba 49 hodin od začátku se značně nakumulovanou únavou. Odměnou za rychlý návrat nám byla výborná večeře ve 93 kilometrů vzdáleném Jokkmokku. Ujitá vzdálenost 10 km.
 

Náročnost

Prvních a posledních 10 kilometrů je velmi lehkých, ne-li nudných. Průvodce od vydavatelství Calazo (pouze švédksy) doporučuje tento úsek zdolat na kole. Jedná se o širokou lesní cestu, kterou jak jsme se mohli sami přesvědčit zdolá i Škoda Octavia (s klíčem k závoře). Větší polovina je kombinací náročnějšího kamenitého terénu s dřevěnými lávkami. Stoupání a klesání jsou pozvolná a zdolatelná chůzí bez pomocí rukou. Jak jsme se loni přesvědčili, mokré kameny zde bývají celkem kluzké, letos se nám však poštěstilo bez deště. V parku Sarek je zakázáno mít s sebou psi.

Dostupnost vody

Celý trek jsme obsolvovali s jednolitrovou lahví na osobu, je však nutné myslet dopředu. Vodu je možné doplnit na vícero místech. Více podrobností následuje v podrobném popisu.

Možnosti přespání

Národní park Sarek je vyhlášený minimálním zázezím, proto stan je jasná volba. Pro fajnšmekry je možné přespat v chatce v STF Aktse a trek se tak dá za tři dny absolvovat i se spaním pod střechou 
 

Vrcholy

Skierrfe 1179 m.n.m. je cílem treku a zároveň místem s nejlepším výhledem. V bezprostředním je hora Nammásj a hřeben s vrcholem Ridok. Pokud máte čas tak na obě hory se dá dojít, popřípadě je i zkombinovat. Od paty hory Nammásj se dá objednat odvoz zpět na cykelstigen. My jsme trek absolvovali před zahájením sezóny a proto jsme museli zpět po svých. Na druhé straně údolí tvoří Sarek porten hora Tjahkelij. Směrem na západ je možné pozorovat Vájggántjåhkkå a za ní masív Bielloriehppe.
 

Nebezpečí

Nebezpečí spočívá hlavně v minimálním zázemí a nespoutané přírodě. Terén, počasí, vzdálenost a jejich vzájemná kombinace zvyšuje riziko úrazu uklouznutím, podvrkutím nebo pádem. V oblasti žijí medvědi hnědí a rosomáci, ale narazit na ně je ohromné štestí nebo smůla :-) Velké plus je. že prakticky po celé trase treku je pokrytí mobilním signálem a je možné si zavolat pomoc mobilním telefonem. Na SFK Aktse je k dispozici nouzový telefon.
 

Jídlo

Všechno s sebou. Během hlavní sezóny je možné koupit omezený sortiment na SFK Aktse. Naše standarní vybavení je doma namixované vločky se sušeným mlékem a sušeným ovocem na snídaně (95 g na osoby/den) na snídani a dvě hlavní jídla Real Turmat (ca 230 g na porci) a nějakou záložní Knorr houbovku. Na obohacení jídelníčku jsme měli nějakou sladkou tečku a doma nasušené hovězí maso (ca 500 g před sušením pro 2 osoby).
 

Zajímavosti

Sarek nationalparken leží v Laponsku, které ja zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví. Laponsko je jednou z posledních a dnes největší oblast na světě se starobylým způsobem života založeným na přesouvání dobytka (čti sobů). Tři Sámské vesnice využívají oblast Sarek nationalparken. V červenci byla většina dál směrem k Norsku. Více informací o parku např. na wiki.

Jokmokk je administrativní centrum pro celý okres a jedno z mála míst s rozsáhlejším zázemím. Pokud vyšetříte nějakou hodinku, doporučuju navštívit Ájtte, muzeum věnované Sámům a horám (90 SEK - 2020). Letos jsme vyzkoušeli restauraci Krog Lokal a jejich sobí specialitu. Ve srovnání s restautací Ájtte je Krog Lokal dražší (sobí specialita tuším 380 SEK/porce, sobí carpacio 180 SEK/porce, ostatní mezi 200-250 kr/porce), ale s cenou jde v ruku ruce kvalita. Doporučuju! Suvenýry se sámskou tematikou můžete mimo jiné koupit v obchodě Stoorstålka naproti Krog Lokal a labužníci ocení Vilt butiken se sobím, losím masem a spoustou dalších pochutin. 

Letos jsme si "zajeli" před cestou domů do Arctic Moose Farm. Sámská rodina nabízí možnost setkast se s jejích devítihlavou losí rodinkou. Vstupné je na místní poměry za pakatel (100 SEK/osoba). Rada na cestu - vemte si s sebou mrkev (čti aspoň kilo) a trs bananů, nebo i jablka. Důležité - přesun mezi Jokkmokkem a farmou trvá minimálně 2 hodiny s minimálním provozem.

Pro plánování a trekování používám průvodce a mapy od firmy Calazo. Mapy jsou zpravidla v měřítku 1:50 000 vytištěné na nepromokavý tyvek. Kvůli odlehlosti a rozmarům počasí doporučují vzít si s sebou kromě Sarek national park taky Kungsleden: Saltoluokta - Kvikkjokk Průvodce se jmenuje Fjällvandra i Sarek, bohužel je k dispozici pouze ve švédštině.
 

Vloženo: 29. 06. 2021
Autor:
Drapis
Profil autora