Dvoudenní trek na Vysokou holi z Červenohorského sedla

Zimní přechod části hřebene Jeseníků kolem hory Praděd

Nástupní místo

Parkoviště v Červenohorském sedle na silnici spojující Šumperk a Jeseník. Parkovné stojí 200,- Kč.
 

Popis treku

1. den

Na parkoviště v sedle jsme přijeli po deváté dopoledne a už se velmi rychle zaplňovalo. Na nic jsme nečekali a vyrazili jsme vzhůru do hor. K cestě pod Praděd jsme si zvolili červenou značku, kde jsme doufali, že bude méně turistů/běžkařů. Což se v podstatě potvrdilo. Od sedla jsme tedy po červené značce přešli přes dvě sjezdovky a obkroužili jsme horu Velký Klínovec. Ze začátku jsme šli po široké cestě, později po lesní vyšlapané stezce. Pokračovali jsme ve stoupání na Výrovku. Místy se již otevírají výhledy směrem ke Keprníku. Na Výrovce jsme si dali malou přestávku a poté jsem trošku prudce sestoupili do sedla. Odtud jsme vystoupali na Malý Jezerník a poté následoval asi nejdelší výstup. To jsme již stoupali k loukám u chaty Švýcárna. Těsně před chatou jsme se napojili na širokou cestu a došli jsme k chatě.

Zde již bylo plno běžkařů, ale i pěších turistů. Na chatě jsme si dali dvě pivka a pokračovali jsme k Pradědu. Tato část cesty je hrůza a děs. Je zde plno lidí, s přírodou a horami to nemá moc co společného. Proto jsme se jednomyslně shodli, že výstup na samotný Praděd vynecháme a zkusíme dorazit na západ slunce na Vysokou holi. Protrpěli jsme tedy cestu mezi Pradědem a Ovčárnou.

Poté jsme se vydali po zavřené sjezdovce směrem k Petrovým kamenům. Zde jsme již byli takřka sami a slunce začalo pomalu zapadat. Došli jsme až na zlom hory Vysoká hole a vychutnali si fantastický západ slunce. Viditelnost byla tak dobrá, že byla bez problémů vidět i Sněžka. Po západu slunce jsme se vydali zpět a došli jsme na chatu Barborka, kde jsme přespali.
 

2. den

Ráno bylo opět krásně, ale předpověď slibovala změnu k horšímu. Proto jsme na nic nečekali a vydali se zpět k Červenohorskému sedlu. Ráno bylo skoro bez lidí, ale i tak jsme si odpustili výstup na Praděd. Prostě jsem tam už všichni byli několikrát a nebyl důvod tam jít. Proto jsme pokračovali zpět ke Švýcárně.

Zde jsme se rozhodli, že zpět půjdeme tentokrát nižší, pohodlnější cestou. Pokračovali jsme tedy po zelené značce, která nás vedla širokou cestou. U Kamzíka jsme se napojili na modrou, což je zkratka jinak běžkařské trasy. Asi po 1 km jsme se opět napojili na širokou cestu a po ní pohodlně klesali k sedlu. Nakonec nás špatné počasí zastihlo, ale až na úplný konec, takže jsme si to parádně užili.
 

Náročnost

Lehce náročný, ale o to krásnější trek v zimní krajině. Nějaké stoupání na trase je, ale nic hrozného. Měli jsme štěstí na sněhové podmínky. Bylo docela málo sněhu a mrzlo a tak jsme se nebořili. Navíc je část trasy uježděná od běžkařů, což chůzi ulehčovalo. Na psychiku bylo nejnáročnější nevnímat ty šílený davy lidí kolem Pradědu a Ovčárny. Jinak je trasa ideální pro psy, nebo i větší děti.
 

Dostupnost vody

Tekutiny jsme poctivě doplňovali z vlastních zásob i chat na trase - Švýcárna a Barborka. Sebou určitě 1,5 litru vody. A nějaký šnaps.
 

Možnosti přespání

V okolí Pradědu je několik možností ubytování na chatách. My jsem přespali na chatě Barborka.
 

Vrcholy

Naprosto úmyslně jsme minuli Praděd a užili si západ slunce na Vysoké holi 1 465 m n.m. Po cestě jsme ještě vystoupali na Výrovku 1 167 m n.m. a Malý Jezerník 1 208 m n.m.
 

Nebezpečí

Trasa je naprosto bezpečná. I při větším množství sněhu se nejde po žádném exponovaném úseku, kde by hrozili např. laviny. Trasy jsou dobře značené, je zde i tyčové značení.
 

Jídlo

Občerstvení je možné na Švýcárně nebo na chatách pod Pradědem, např. Ovčárna nebo Kurzovní chata. V době oběda je všude narváno.