Okružní trek ve Schladminských Taurách

Schladmingské Kalkspitze s nádhernými výhledy na jezera

Nástupní místo

Ursprungalm, alm dostupný autem, nebo talerbusem po silničce z obce Preunegg za Schladmingem. Platí se zde mýto.
 

Popis treku

Schladmingské Taury je podskupina Nízkých Taur, která se rozkládá mezi horskými středisky Obertauern, Radstadt, Schladming a horským sedlem Sölkpaß. Schladmingy jsou krásné ostré hory s množstvím jezer, které nabízejí výhledy jako z kalendáře na protější Dachstein, ennstalský Grimming a Nízké i Vysoké Taury.

Nejvyšší horou je Hochgolling (2 862 m n. m.), dalšími výraznými štíty jsou Hochwildstelle (2 747 m n. m.) a zdáli viditelná špička Höchsteinu (2 543 m n. m.). Výhodou Schladmingských Taur je dobrý přístup z bočních údolí, kam vedou cesty dostupné autem, nebo v létě ze Schladmingu talerbusem. Na vrcholy nad Schladmingem a sousedními obcemi Preunegg a Haus im Ennstal jezdí také lanovky se zimním i letním provozem.

Začátkem září se rozhoduji pro trek z údolí Preunegg na vápencovou špičku Lungauer Kalkspitze (2 471 m n. m.). Z ennstálské silnice odbočuju u obce Pichl směrem k lanovce Preunegg Jet a pokračuju dál dlouhým, táhlým údolím podél potoka Preuneggbach směrem k Ursprungalm až k mýtné bráně. Je kolem sedmé hodiny ráno, v mýtnici ještě nikdo není a tak jedu po štěrkové cestě dál údolím. Po chvíli se cesta zužuje a stoupá serpentinami výš a výš.

Modlím se, abych nepotkala auto v protisměru, moc místa tu není, postupně podřazuji na dvojku a v některých serpentinách i na jedničku. Když už si myslím, že mě cesta vytáhne až do nebe, objevuje se prostorné parkoviště cca v 1600 m n. m. Parkuju a přezouvám se na trek, po chvíli dorazí mladík v Land Roveru a mýtu stejně neuniknu. Tak aspoň milý úsměv, přání Schönen Tag und gute Wanderung.

Pár metrů nad parkovištěm se objevuje scéna jak z filmu – dřevěné chaloupky almu s malovanými okenicemi, zurčící potok, modrá jezírka, pasoucí se krávy, mezi domy pobíhají králíci. Vydávám se po Wanderweg 37 směr sedlo Brotrinnl (2 088 m n. m.). Stoupám přes kameny a kořeny, několikrát překračuji potok, s respektem obcházím pasoucí se krávy. Po chvíli se dostávám do kleče a skalek a objevují se první výhledy zpátky na alm. Měl by být vidět i sousední Dachstein, ale dnes se schovává v mracích.

V sedýlku Brotrinnl odbočuje značka na Steirische Kalkspitze, mě ale láká vedlejší údolí s chatou Oberhütte a stejnojmeným jezerem Oberhüttensee. Ze sedla jsou vidět hory kolem Obertauern, rozeznávám vleky a sjezdovky horského střediska.

V mracích za Obertauern prosvítají ledovce Vysokých Taur, odhaduji na třítisícovku Hochalmspitze. Stezka ostře sestupuje, štěrk klouže pod nohama, naštěstí jsem za chvíli dole a mířím k jezeru, ve kterém se zrcadlí okolní hory. Obcházím hüttenkreuz, kolem jezera k rozcestníku směrem na Lungau. Nade mnou už rozeznávám bílý podlouhlý masiv Lungauer Kalkspitze.

Hodinový výstup zpestřují ovce s cinkajícími zvonci, ale utíkají, nechtějí se fotit. Dorazím do dalšího sedla Ahkarscharte a mám dilema – napravo původní cíl cesty Lungauer Kalkspitze (2 471 m), ale nalevo neméně krásná Steirische Kalkspitze (2 459 m). Stejný problém řeší i sympatická dvojice Rakušáků přicházející z druhé strany od jezer Giglachsee.

Chvíli se bavíme, já se rozhoduju pro původně zamýšlenou Lungauer, Rakušáci naopak pro strmější Steirische Kalkspitze. Stoupám tedy pohodlným výstupem na Lungauer Kalspitze a cestou pozoruji, jak si vedou Rakušáci na protějším hřebínku, nevypadá to obtížně. Po asi půlhodině se dostávám na táhlý vrcholový hřeben a mířím ke kříži.

Neuvěřitelné výhledy – dole se třpytí jezera Giglachseen, vystupuje masiv Hochgollingu, ještě dál za ním Hochwildstelle. Na západě za Obertauern a už lépe viditelné třítisícovky s ledovcem. Na chvíli si sedám, fotím, doplňuji energii a pátrám pohledem po Rakušácích na sousední hoře, už jsou také na vrcholu. Sestupuju dolů a prostě nemůžu odolat, vybíhám i na Steirische Kalkspitze. Nahoře od kříže je vidět směr ranního výstupu a část Ursprungalmu, jen Dachstein se stále nechce vynořit z mraků.

Sestupuju zpět do sedla a vydávám se přes terénní vlnky směrem k úchvatným Giglachsee. Jezera mění barvu podle toho, jak na ně přes mraky dopadá slunce, a odráží okolní hory. Mířím k Giglachseehütte na břehu Obere Giglachsee, kousek dál vidím i Ignaz-Matis-Hütte nad Untere Giglachsee. Tady už potkávám hodně lidí – cesta kolem jezer je oblíbeným výletním místem hlavně pro rodiny s malými dětmi, vede sem i cyklostezka pro horská a elektrokola. Po široké cestě sestupuju zpět k Ursprungalmu a parkovišti. Na parkplatz dorazím kolem druhé hodiny, na cestě 6 hodin, našlapáno asi 13 km a 1200 výškových metrů.
 

Náročnost

Klasický alpský trek, nejdříve lesem, pak tráva, štěrkové výstupy/sestupy, žádné lezení. Značená cesta. Náročnost střední.
 

Dostupnost vody

Potoky, nebo jezera, občerstvení na chatách Oberhütte a chat u Giglachseen.
 

Možnosti přespání

Přespání je možné ve volné přírodě nebo na chatách po cestě - Giglachsee Hütte a Oberhütte am See.
 

Vrcholy

Trasa vede přes vrcholy Lungauer Kalkspitze 2 471 m n.m. a Steirische Kalkspitze 2 459 m n.m. Výhledy jsou skvělé nejen na Schladminské Taury, ale také na Dachstein nebo Vysoké Taury.
 

Nebezpečí

Trasa vede po značených horských chodnících. Není zde žádný nebezpečný úsek, i výstup na oba vrcholy je bezproblémový. Je dobré držet odstup od pasoucích se krav, které již měly na svědomí několik útoků na turisty.
 

Jídlo

Obě chaty - Oberhütte i Giglachseehütte na trase vaří. Stačí tak mít jen nějaké menší vlastní zásoby - tyčinky, ovoce atd.