NaTreku.cz

Výstup na horu Hochschober ve Vysokých Taurách

Pohoří, oblast / Stát

Vysoké Taury / Rakousko

Roční období

Léto

04. 09. - 06. 09. 2020

Náročnost

3 / 5

více o obtížnostech

Převýšení

↑ 1707 m

↓ 1707 m

Délka

14.8 km

3 dny

Nadmořská výška

max. 3240 m n.m.

min. 1677 m n.m.

Turistická mapa okolí hory Hochschober

Výškový profil trasy

Nastoupané metry: 1707 m
Sklesané metry: 1707 m

Užitečné informace

  1. Přelidněnost - malá
  2. Vhodné pro děti - NE
  3. Vhodné pro psy - NE, ale výstupovou cestu by asi zvládli

Třídenní trek ve Vysokých Taurách na horu Hochschober

Nástupní místo

Lesní parkoviště Leibnitzbach Brücke, které se nachází ve výšce cca 1 700 m n.m. Odbočka na parkoviště je kousek na městem Lienz. Silnice vede ve velmi prudkém svahu, nejprve se jede po asfaltce, u posledního stavení se cesta změní na širokou lesní cestu.
 

Popis treku

1. den

Výstup na horu Hochschober je úžasný zážitek. On již jen příjezd na parkoviště Leibnitzbach Brücke stojí za to. Silnice je v jednu chvilku zaříznutá v neuvěřitelně prudkém svahu a v serpentinách stoupá vzhůru. Samotné parkoviště pojme cca 25 aut a v sezóně může být plné. My měli štěstí a místo pro auto jsme ještě našli. A to jsme přijeli v pátek lehce po poledni.

Od parkoviště vede značená cesta, která kopíruje potok Leibnitzbach. Tento potok a několik jeho přítoků jsme museli opakovaně přejít, většinou po kvalitních dřevěných mostech. Ale i lehké brodění bylo nutné. Nakonec jsme se dostali nad hranici lesa a otevřely se nám fantastické výhledy na okolní hory. Místy bylo stoupání prudší, ale byly tu i odpočinkové pasáže. Nakonec jsme po stezce došli k chatě Hochschober Hütte. Ta se nachází na krásné plošině obklopena vysokými štíty. Jedním z nich ji i hora Hochschober, náš cíl. Jelikož jsme došli na chatu poměrně brzy, stihli jsme se posilnit několika pivky a poté jsme si vybrali místo pro náš stan. Bohužel bez předchozí rezervace nebylo možné ubytování (z důvodu Covidu - 19). Nicméně místo pro stan bylo naprosto ideální, kousek od potoka a mimo turistické stezky.
 

2. den

Ráno jsme se vydali od stanu přes potok Leibnitzbach směrem k sedlu Staniskascharte. Nejprve se jde po klasické horské stezce. Brzy se však přidalo stále více kamenitých úseků. I v horní části výstupu tekl potok, ze kterého bylo možné dobrat vodu. Poslední část výstupu do sedla je nejtěžší, je zde i krátký úsek lezení po skále. Ale není vůbec těžký, navíc se dá asi obejít po suťovisku. Ze sedla se nám konečně otevřely výhledy i na druhou stranu, hlavně na hřeben Vysokých Taur.

Po krátkém odpočinku jsme pokračovali ze sedla po prudkém hřebínku, nicméně se to obešlo bez nějakého lezeckého úseku. Brzy se také v plné kráse objevil Grossglockner. Opravdu fantastický pohled. Těsně pod vrcholem Hochschoberu je krátký rovný hřebínek, na který navazuje závěrečný výstup, okořeněný krátkým ocelovým lanem. To je již kousek od vrcholu. My jsme měli neuvěřitelné štěstí na počasí, takže jsme bez problémů viděli nejen rakouské Alpy, ale i Dolomity nebo Julské Alpy.

Po občerstvení na vrcholu jsme začali sestupovat. Pokračovali jsme po značce prudce dolů. Místy je nutné použít i ruce. V další části sestupu bylo pro změnu nepříjemné suťovistko. I zde byla místy natažena ocelová lana. Nakonec jsme sešli k sedlu Leibnitztörl. Zde jsme si opět odpočinuli a poté pokračovali kolem pěkného jezera Gartlsee zpět na chatu. Ze sedla se nejprve prudce překoná skalní stupeň a poté jsme již rychle došli na chatu Hochschober Hütte. Celý okruh nám zabral cca. 6 hodin .Zde jsem si pořádně odpočinuli a doplnili energii zlatavým mokem. V pozdním odpoledni jsme sbalili stan a začali se vracet zpět k parkovišti. Asi ve 2/3 sestupu jsme si postavili stan u potoka a přečkali zde další noc.
 

3. den

Ráno oproti předpokladům nakonec vůbec nepršelo. Což bylo milé překvapení. Uvařili jsme si tak kafe, pobalili věci a vyrazili dolů k parkovišti. Cesta nám zabrala asi jen 15 minut. Původně jsme chtěli tuto noc strávit přímo u parkoviště, ale nenašli jsme zde vhodné místo pro přespání. I tak jsme poměrně brzy vyrazili zpět do vlasti, což bylo dobře. Čekala nás cesta dlouhá 7 hodin....
 

Náročnost

Klasická vysokohorská túra, se všemi krásami. První část treku se jde po stezkách. Samotný výstup na Hochschober je většinou po kamení, nechybí ani lehký úsek po skále. Na několika místech jsou natažena ocelová lana. Sestup je veden v nepříjemném suťovisku, které je navíc velmi prudké. Určitě je dobré mít již nějaké zkušenosti z hor, není to hora pro začátečníky. Ale také to není extrémně těžký výstup. Prostě zlatá střední cesta. Převýšení je rozděleno do dvou dnů, což je příjemné. Trasu bych asi pro děti nedoporučil. Sice jsme viděli, že šel na vrchol i psík, ale to bych také spíš nedoporučil. Je to zbytečné riziko.
 

Dostupnost vody

S vodou není vůbec žádný problém. K chatě Hochschober Hütte se jde kolem několika malých potůčků, ze kterých jsme pili. Pramen je také přímo pod chatou. A potůčky jsou také až těsně pod sedlo Staniskascharte. Při sestupu jsou také k dispozici potůčky, takže s vodou není problém. A na chatě mají samozřejmě i něco lepšího než je voda...
 

Možnosti přespání

Po objednání je možné přespat na chatě Hochschober Hütte. My jsme první noc strávili asi 200 metrů od chaty na louce. Druhou noc jsme přespali u potoka Leibnitzbach.
 

Vrcholy

Hora Hochschober 3 240 m n.m. nabízí údajně jeden z nejlepších výhledů ve Vysokých Taurách. Vidět jsou nejen rakouské alpy, ale i Dolomity, nebo Julské Alpy.
 

Nebezpečí

Trasa určitě není pro začátečníky. V horní části výstupu na Hochschober je nutná znalost pohybu v prudkém terénu, je zde i velmi krátký úsek lezení ve skále. Problém jsou padající kameny od turistů nad vámi. Často se jde v suťovitém terénu. Je nutné znát dobře předpověď počasí, za deště by to byl výstup i sestup velké riziko.
 

Jídlo

Dobře vaří na chatě Hochschober Hütte. My jsme měli také vlastní zásoby, dobré je mít nějaké energetické tyčinky, nebo alespoň čokoládu.
 

Vloženo: 07. 09. 2020
Autor:
Gejza
Profil autora